Jevdokia zalhala veliteli pluku, že jí už bylo osmnáct let, aby ji přijal jako zdravotní sestru. Před odchodem si vyslechla věštbu své babičky. Ta jí předpověděla, že bude "čtyřikrát krvácet, ale bílé husy ji zase přivedou zpět".
Zanedlouho poté si Jevdokia vysloužila Řád rudé hvězdy, když odtáhla velitele z bojiště do bezpečí, ačkoli sama utrpěla těžké zranění. Lékař jí doporučil, aby se vrátila domů. Neposlechla.
Přestože byla zdravotní sestrou, pohybovala se mezi plukem v mužské uniformě a s ostříhanými vlasy. Tak se stalo, že si ji představitelé námořnictva spletli s mužem a vybrali ji jako jednu z posil do svých řad. Měla se sbalit během 15 minut.
Jevdokia neřekla ani slovo a pod jménem seržant Jevdokim Zavalij se připojila k mariňákům. V jednom z bojů se jí podařilo zajmout nacistického důstojníka, čímž se vyšvihla do funkce velitele průzkumné čety. Její malé tajemství se provalilo až poté, co byla opět zraněna a lékaři jí jen tak tak zachránili život.
Obávala se, že se jako žena bude muset vrátit mezi zdravotnice. Důstojníci si však byli vědomi jejích zásluh a naopak ji povýšili na velitelku kulometné čety čítající 500 mužů.
Účastnila se nejtvrdších bitev: na Krymu, v Sevastopolu, na Balaklavě, u Dněpru. Když se nepřátelé dozvěděli, že proti nim takto drsně bojuje sotva dospělá dívka, začali ji přezdívat "Frau Černá smrt".
Babiččina předpověď se vyplnila. Jevdokia Zavalijová byla těžce zraněna celkem čtyřikrát, ale nakonec se opravdu vrátila do rodné vsi. Po válce s vojenskou kariérou skončila, založila rodinu a přijala místo vedoucí obchodu s potravinami. Žila klidným životem až do roku 2010.
