Jidášova stolice měla být humánní metodou mučení, záměr se však tvůrci vymkl

Redakce | 25. 10. 2019
Jidášova stolice
Jidášova stolice se užívala v raném novověku
Jidášova stolice

Kovový jehlan s ostrou špicí v muzeu mučicích nástrojů rozhodně nebudí dojem, že by mohl být využíván pro sadistické hrátky lehčího kalibru. Přesto byl v době svého vzniku považován za "humánnější" alternativu k dosavadním způsobům mučení vyslýchaných. Z dnešního hlediska je takový popis dost zavádějící, protože oběti posazené na Jidášovu stolici často umíraly.

Traduje se, že tzv. Jidášovu stolici či kolébku používala během 16. století španělská inkvizice v rámci procesů s domnělými čarodějnicemi. Za vynálezce tohoto hrůzného nástroje je však považován italský intelektuál Ippolito Marsili, který žil v 15. století a kritizoval dobové mučicí praktiky, jakými bylo pálení rozžhaveným železem nebo lámání kostí. Osvícen ideály renesance a humanismu, Marsili uznával jako přijatelnou formu mučení pouze odpírání spánku. V případě, že vyslýchaný přecijen usnul, měl být posazen na jehlanovitou kostrukci, což ho zaručeně probudí.

Křížení člověka s opicí: Nejzvrhlejší Stalinův experiment odsoudili i komunisté
Magazín

Křížení člověka s opicí: Nejzvrhlejší Stalinův experiment odsoudili i komunisté

Marsiliho dobrý záměr se však v rukou sadistických mučitelů proměnil v nástroj neskutečného utrpení. Oběť byla na jehlan nabodnuta konečníkem nebo vagínou a její nohy byly zafixovány provazy, či případně ještě zatíženy závažím, aby byla bolest intenzivnější. Takové mučení mohlo trvat několik hodin, ale také dní, a vyslýchaní přitom často krváceli. Přestože účelem Jidášovy stolice nebylo přímo usmrcení mučeného, oběti často zemřely následkem infekce. Nikdo se totiž nenamáhal nástroj hrůzy po použití umýt.

Nejkrásnější dceru Marie Terezie zohavila zlá nemoc, jizvy na těle ji zničily
Magazín

Nejkrásnější dceru Marie Terezie zohavila zlá nemoc, jizvy na těle ji zničily

Jidášova stolice byla obdobou tzv. trestné kozy, která se v raném novověku používala v českých zemích jako způsob trestu. Potrestaná osoba byla posazena na ostře tesané prkno, jež bylo připevněno k podstavci ve tvaru kozy na řezání dřeva, a potupně vlečena přes veřejné prostranství. Během tohoto trestu docházelo u odsouzeného k poranění genitálií a někdy také k prasklinám pánevní kosti.