Jidášova stolice je jednou z verzí mučicího nástroje nazývaného Železná židle. Na tu byla oběť usazena na několika pásech nebo deskách, umístěna nad otevřený plamen a pražena zaživa. Jiná verze obsahovala hroty, kterým bylo poseté jak opěradlo, tak područky a podpěrky nohou. Bylo také běžné, že oběť připoutaná na křesle sledovala mučení jiné oběti, čímž se její utrpení prohlubovalo. Chvíle před smrtí byly velmi zdlouhavé, člověk se pomalu napichoval na hroty, které byly umístěné tak, aby nepronikly důležitými orgány. Mučeným byly také ucpávány rány, aby v krátkém čase neztratili příliš mnoho krve.
Jidášova kolébka byl mučicí nástroj, který byl modifikací tzv. trestné kozy. Na čtyřech nohách byl posazen kovový jehlan s ostrou špicí. Na tu si musel obviněný či obviněná sednout, samozřejmě bez oblečení. Mučení tak bylo nejen fyzické, ale i psychické. Kolébku mělo na starost plénum mučitelů, jeden hlavní kat a další lidé, kteří mu pomáhali.
Po nasednutí začala špička nástroje probodávat muži anální otvor, ženě zase vagínu. Během výslechu byli oběti svou vlastní vahou stále tlačeni dolů. Snažili si pomáhat stahováním řitních svěračů, což jim však nevydrželo dlouho. Pokud se průběh mučení zdál katům pomalý, použili provazy, kterými nešťastníkům přivázali končetiny k nohám nástroje. Někdy také využili závaží, které zavěsili na nohy odsouzeného.
Jidášova stolice byla hojně používána v době španělské inkvizice v 16. století. Vyslýchání na ní byli domnělé čarodějnice, kacíři či političtí oponenti té doby. V průběhu času se mučení na stolici různě inovovalo, aby způsobovalo ještě více bolesti a utrpení. Zařízení se nikdy neumývalo, a tak lidé umírali i na nepříjemné infekce. V minulosti byla oběť také opakovaně nucena padat na tzv. pyramidu, což bylo velmi kruté.
Průběh mučení na Jidášově stolici je přesně popsán na Torturemuseum.net: „Paže a nohy obžalovaného byly svázány lanem. Kati vzali v rukavicích volné konce lana a začali za ně tahat. Systém zavěšených bloků nevyžadoval velkou sílu, a tak byli schopni přemístit tělo podobně jako loutkaři své loutky…Kati táhli za lana tak, že se pánev oběti rozevřela, a tělo sklouzlo vzduchem na hrot čtyřboké pyramidy. Okraj se zakousl do rozkroku oběti a trhal šlachy, nervy a lymfatické uzliny…“
Jidášova stolice je právem považována za jeden z nejhorších mučicích nástrojů. Lidé na něm vydrželi minuty, maximálně hodiny. Kati však mohli mučení prodloužit na ještě delší dobu.