Německé zemědělství se na válku připravovalo již od roku 1933, což vedlo ke značným přesunům v zemědělské výrobě. Zavedením potravinových lístků značně omezilo rodinám přísun potravin. Skladba potravin byla stejná a všude se vařilo stejně. Tajné zabíjačky nebo skrývání potravin se trestalo smrtí.
Největším ozbrojeným konfliktem v dějinách lidstva byla bezesporu druhá světová válka. Zasáhla prakticky celý svět, bojovalo se ve všech oceánech a do boje zasáhly státy všech obydlených kontinentů. V Evropě začala 1. září 1939 napadením Polska nacistickými německými vojsky. Potraviny se brzy staly nedostatkovou komoditou a od 2. října 1939 byly přidělovány pouze na základě potravinových lístků.
Lístky na potraviny
Lístky na potraviny byly jedním ze šesti typů přídělových lístků v systému nazvaném „Přídělový systém v Protektorátu Čechy a Morava“. Vydávání přídělových lístků na potraviny řídilo ministerstvo zemědělství. Lístky byly zaváděny postupně a rozdělovány podle typu potravin na pět druhů: lístky na cukr, maso, tuky, chléb, mléko. Lístky byly děleny podle jména a bydliště odběratele, ale také podle množství a typu potravin. Existovaly také přídavkové lístky, které byly vydávány pro osoby těžce pracující, pracující přes noc, nebo pracující s jedy. Na lístky byly vydávány také brambory, cibule, česnek a některé ovoce, zejména pomeranče a jablka.
Od roku 1941 byly potravinové lístky protektorátních židů označeny písmenem „J“. Majitelé takto označených lístků dostávali redukované příděly a některé potraviny, jako ovoce, med, konzervy, alkohol, jim byly zapovězeny. Seznam zakázaných potravin se postupně rozrůstal. Naopak německé rodiny a domácnosti měli na lístku písmeno „D“ a dostávaly mnohem vyšší příděly na všechny potraviny včetně bonusových přídělů na kávu, čokoládu, ovoce, apod. Přídělový systém v Protektorátu Čechy a Morava nezapomínal ani na lístky na oděv, mýdlo, pohonné hmoty, na krmiva pro nezemědělská zvířata a tzv. tabačenky.
Všude se vařilo stejně
Lístky nenahrazovaly peníze, mimo ztráty lístku tedy musel obyvatel protektorátu za zboží ještě zaplatit. V protektorátu bylo jídla obecně málo, protože se muselo pamatovat i na zásobování armády. Regály byly často prázdné. Lístků sice bylo dost, ale potravin málo. Přídělový systém způsobil, že se vařilo všude stejně, protože každý měl dostupné stejné suroviny a nové se do systémů dostávaly pomalu. Skladba jídelníčku tak byla velmi mdlá a hospodyně musely připravovat jídlo s notnou dávkou fantazie. Jedla se například krupicová kaše, zapražené brambory, čočka na kyselo, knedlíky se zelím, polévka z komisárku s kmínem a trochou soli nebo česneková polévka s jedním vejcem, solí a pepřem. Mezi oblíbená jídla patřila i rýže a karbanátky, na které stačilo malé množství masa.
Úroveň gastronomie za časů druhé světové byla prakticky nulová. Těm, co si chtěli přilepšit nenahlášenou zabíjačkou, domácí výrobou másla, mouky nebo jiných surovin hrozil trest smrti nebo koncentrační tábor. Skrývání potravin byl ještě větší prohřešek, stejně tak jako černý trh s potravinami.
Ani v poválečném období nebylo jídla nadbytek. Do volného oběhu se dostala mouka a chleba až v roce 1949. Od tohoto roku se také trh s potravinami rozrostl, přibyly potraviny, jako šunka od kosti, bůček, vinné klobásy, kapr, krůta, uzený slanina, sádlo, čočka, ořechy, čokoláda, rozinky, datle, jablka, hrušky a pomeranče. Na všechny tyto potraviny se stály dlouhé fronty a byly prodávány pouze v omezeném množství.
