České země se v 2. polovině 19. století začaly postupně industrializovat, reformovalo se školství a vznikaly nové umělecké směry. Tyto změny se však daleko výrazněji projevovaly ve městech, zatímco vesnice se téměř nedotkly, nebo až se značným zpožděním.
Pokrokové změny se dotkly především měst
Pravdou ale je, že za vším tím pokrokovým pozlátkem byla ve skutečnosti bída provázená otřesnými životními podmínkami. Ač České země patřily v rakouské monarchii mezi nejrozvinutější průmyslový region, na životě běžných lidí se to neprojevovalo.
Počátkem 70. let 19. století byl dokončen proces industrializace, který poté změnil nejen krajinný ráz, ale i sociální skladbu společnosti.
Dělnictvo – nová společenská vrstva
Rozvinula se jednotlivá průmyslová odvětví a lidé se stěhovali za prací do měst. Ve velkém začaly vznikat doly, železárny, strojírny, ocelárny, cukrovary, sklárny, pivovary, vyvíjel se textilní a keramický průmysl. Jednotlivá místa mezi sebou vyžadovala dopravní spojení, takže vznikala hustá železniční síť. Díky té byly postupně spojeny velké průmyslové body u nás se zbytkem Evropy.
Díky tomu se daleko více rozvíjela města, v nichž vznikla nová společenská vrstva. Dělníci se rekrutovali z lidí žijících na vesnici, kteří přicházeli do měst proto, aby zde vydělali a našetřili si peníze, vrátili se domů, kde se chtěli usadit a věnovat se zemědělství.
Život chudých zůstal chudý
Přímo ve městech pak vznikala dělnická třída i z těch, kdo zde již dlouhodobě žili, takže v roce 1900 bylo dělnictvo profesně a teritoriálně stabilizované. Migrace do měst se ale neobešla bez chaosu, protože města začínala být přelidněná.
Navíc ti, kdo sem přicházeli z venkova, byli chudí a měli jen omezené zdroje. Hodně pracovali, často na směny, byli vyčerpaní a žili v hrozných podmínkách, Ve městech začala stoupat kriminalita, fluktuace, byla nouze o byty a lidé se potýkali s tíživými životním podmínkami.
Na video, které popisuje situaci kolem poloviny 19. století ve světě, se podívejte zde:
Jak se žilo a co se jedlo ve městech?
Ubytovací kapacity a podmínky ve městech byly skutečně nevyhovující. Jednoduché domy, většinou o dvou patrech, byly vlastně vhodné stěží i jen na přespání. Čas se strávil většinou na dvoře, vstup do bytu byl přes venkovní pavlač, kde byl i společný záchod. Domy disponovaly samozřejmě jen studenou vodou, takže se zejména v zimě lidé potýkali s nemocemi, nachlazením a hygienickými problémy.
Velmi často se zde tísnilo v jednom malém bytě i více rodin a byty byly vybavené velmi skromně. I tak náklady na bydlení představovaly asi 1/3 nákladů z ročního příjmu, takže dělníci doslova přežívali ze dne na den. A navíc ceny za vše ostatní strmě stoupaly. Bylo proto obvyklé, že začaly pracovat i ženy a děti, aby rodina vůbec přežila.
Města byla propojena s vesnicemi i díky pravidelným trhům. Ve větších městech a na některých vesnicích se konaly týdenní trhy a prodej nebo nákup zboží na těchto trzích byl malou změnou v každodenním životě. Rodina z vesnice musela sbalit zboží, které chtěla prodat, a jít pěšky do města či větší vesnice na trh. Obvykle tam strávili celý den.
Na tržišti pak dělnictvo nakupovalo běžné jídlo, které si mohlo dovolit. Obecně však bylo ve městě stravování daleko horší než na vesnici.
Více informací získáte i zde:
Život na venkově
V porovnání s tím byl život na venkově daleko jednodušší a život byl mnohem pomalejší, zejména v zimě. Lidé vstávali a chodili spát se sluncem a jejich život kromě setí a sklizně řídila i hospodářská zvířata. Den začínal jejich krmením, dojením krav, vypouštěním slepic, hus a kachen z drůbežárny, prostě kontrolou, zda jsou všechna zvířata v pořádku.
Pak následovala snídaně, sestávající většinou z nějaké kaše, slané nebo sladké, někdy chleba s kouskem sýra, másla nebo švestkového džemu. Nechybělo mléko, voda, pivo a bylinkový čaj. Snídaně byla základem pro celý den, protože pak se většinou jedlo až večer.
Po snídani muži chodili na pole, kde strávili celý den prací, opět dle sezóny. Pracovali přitom nejen na svém, protože na počátku ještě platila robotní povinnost. Ženy trávily většinu času v domácnosti, vzájemně si pomáhaly, ale v případě potřeby pomáhaly při sklizni a dělaly zásoby na zimu.
Večery byly často klidné, trávily se dokončováním domácích prací a odpočinkem, povídáním a vyprávěním.
Zdroje: czechgenealogy.nase-koreny.cz, www.youtube.com, www.youtube.com, konference.osu.cz
