V Česku trpí nadváhou přibližně 55 % dospělých. Podle expertů je to následek přejídání se a nedostatku pohybu, což je hlavní problém české populace. Před sto lety ale stejný problém naši předkové neměli. I když si už nemuseli utahovat opasky, jako tomu bylo za 1. světové války, nebylo tolik aut, hromadných dopravních prostředků, výtahů ani telefonů. Průměrný Čech, ať to byl zemědělec, dělník, úředník nebo šlechtic, tedy nachodil více kroků, méně seděl za psacím stolem a také jedl střídměji.(Zdroj: www.prazsky.denik.cz, březen 2020)

Před nástupem satelitních městeček byl život na vesnici brán jako jeden z nejtěžších. Brzké ranní vstávání, starost o dobytek, pole a stromy, vylepšování obydlí a stájí, sem tam do hospody a chodit spát se slepicemi. Oproti životu ve městě se to opravdu může zdát jako "těžká robota", ale vesničan za první republiky měl velkou výhodu. Měl zajištěnu pestrou a na minerály a vitamíny bohatou stravu. I když naši pradědové snídali kus chleba s meltou nebo hustou zeleninovou polévku, k obědu měli většinou brambory, luštěniny nebo moučná jídla jako jáhly či kroupy. A ani večeři neodbývali - podávaly se třeba brambory s mlékem, polévka nebo zbytky od oběda. Lidé měli stále přístup k čerstvé zelenině a ovoci a díky zabíjačkám a chované drůbeži a králíkům také téměř neomezený přístup k masu. To se však jedlo maximálně jednou týdně nebo o svátcích.

Pozice dělníka byla vždy brána jako ta nejméně výhodná. Dělnická třída byla většinou ve městě tou nejchudší. Dělníci neměli dostatek peněz na pokrytí svých vlastních potřeb. Navíc dělnické ženy měly často spoustu dětí, chodily také do práce a na velké vyvařování neměly čas. Strava dělníka za první republiky se dá přirovnat ke stravě, kterou známe ze školních jídelen. Rychlé, tučné, energeticky bohaté, ale výživově chudé pokrmy. To byl základ jídelníčku, který přetrval i do dnešní doby. Nejčastěji tedy pracant posnídal chléb s bílou kávou, k obědu měl polévku, brambory s omáčkou nebo se zelím, bramboráky, vdolky, krupicovou kaši nebo rýžový nákyp. Večer se opět dojedly zbytky nebo jen jednoduchá studená večeře - chléb se sýrem, uzenáčem nebo slanečkem. Málokdy se večer ještě vařila teplá jídla. Maso se konzumovalo většinou uzené a jednou za "uherský rok". Dělnická třída na něj totiž neměla finance.

Domácnost učitelů, státních zaměstnanců, řemeslníků nebo drobných podnikatelů na tom byla o poznání lépe. Manželka zpravidla nechodila do práce, měla po ruce i služebnou, a tak byl čas na společné vymýšlení různých variací na klasická jídla. Navíc se v této společenské vrstvě maso konzumovalo i několikrát do týdne, jedlo se více sladkých pokrmů, buchet, zeleniny nebo bílého pečiva. Jídelníček byl bohatý na různé omáčky a teplé jídlo bylo zpravidla na stole dvakrát denně. (Zdroj: www.krasno.cz, Jak se jedlo za první republiky?)

Majetní obyvatelé měst měli možnost vyzkoušet i nová jídla, která se podávala v restauracích nebo se konzumovala na návštěvách. Na stolech se objevily vídeňské řízky, sekaná z masa, karbanátky, těstoviny, nové druhy ovoce jako banány a pomeranče a zahraniční sýry. Boom také zažily i nyní oblíbené chlebíčky, krémové dezerty nebo rakvičky se šlehačkou. Moderní byl rovněž čaj o páté, který se stal znakem zámožnosti. Nižší třídy totiž sypanému čaji neholdovaly, pily raději čaje bylinkové, kávu, meltu a vodu. (Zdroj: www.eta.cz, Slavnostní menu před 100 lety)