Prameny tvrdí, že ve vrcholném středověku dominovala v obživě lidí moučná strava. Ale ukázalo se, že to není zcela pravda. Maso nebylo ve 13. století výjimkou ani na venkově a hrálo důležitou roli ve stravě. Jeho podíl i na stolech prostého lidu byl vyšší než třeba po třicetileté válce. Nejen chlebem tedy živ byl středověký člověk. Větším problémem, než pestrost pokrmů byl spíše krátkodobý nedostatek jídla v letech neúrody.
Na video se podívejte zde:
Maso bylo časté a důležité
Rozbory kostí dobytka ze zkoumaných středověkých lokalit ukázaly, že lidé maso konzumovali hojně. Dobytek tak poráželi mladý a ve věku vhodném ke konzumaci. Dobytek byl navíc chován na maso, tedy účelově, s čímž se i do měst prodával. Hodně dobytka se poráželo i na vesnických usedlostech. Tuk z dobytka se pak používal i v kuchyni k vaření a pečení.
Kravské, kozí i ovčí mléko bylo všude běžně dostupné. Pilo se vlažné, studené i kyselé. Z mléka či sbírané smetany se vařily polévky a omáčky, přidávalo se do kaší. Ze smetany se stloukalo máslo a vyráběla se spousta druhů sýrů.
Zatímco manželé-vojáci vykonávali vojenské povinnosti, markytánky vařily, podávaly jídlo a pití a často také provozovaly hazardní stoly.
Vyvážená a pestrá strava
Mezi moučnou a masitou stravou tedy panovala překvapivá vyváženost. Základem stravy byl tedy chléb, ale nechybělo ani maso, kaše z mouky, krup, hrachu i ovoce a mléčné výrobky. Obvyklá byla i sladká jídla, která se dochucovala medem.
Ryby byly konzumovány výhradně jako postní jídlo. V domácnostech stále převládalo ruční mletí obilí, a denně se semlelo jenom tolik, kolik bylo potřeba k přípravě placek a chleba.
Lidé tak znali jídla slaná, kořeněná i sladká. V létě se jedly lesní plody a ovoce i základní druhy zeleniny. Ovoce se pak na zimu sušilo.
Strava byla pestrá a lidé dbali na to, aby se zabránilo fádnosti pokrmů. Na bohatou stravu se dbalo i mezi chudinou a ve špitálech.
Základ: chleba a mouka
Moučná jídla, zejména chleba, byla tradičním základem stravy a byla velice rozmanitá. Lidé jedli bez rozdílu pečivo z tmavé i světlé mouky. Ve venkovských i městských domácnostech pekly chléb samy hospodyně, a to i do zásoby. Chleba se jedl čerstvý, sušil se i opékal a pak se rozdrobil na speciální kaši (varmužu). Známé bylo i sladké pečivo, s medem, tvarohem, ovocem a lesními plodinami.
Oblibě se těšily i slané a sladké kaše vařené z pšeničné nebo žitné mouky či krup, ale také hrachu, tvrdého chleba či přímo z ovoce. Sladké kaše byly oblíbenější než slané, vylepšovaly se a vařily se ze sušeného chleba, vína koření a medu. O platilo i pro oblíbené postní kaše, které se někdy připravovaly bez vaření.
Středověká hostina
Chuť jídel
Protože se maso ale buď vařilo v hrnci, nebo peklo na ohni či udilo, nechutnalo tak, jak jsme zvyklí dnes. Smažení středověká keramika neumožňovala. Hojně se konzumovaly i masové vývary. Způsobů užití masa bylo nespočet. Ryba symbolizovala pokoru a skromnost a v obecném povědomí se stala typickým postním jídlem symbolizujícím odříkání.
Protože však ve středověku bylo koření luxusní zboží, jídla byla z dnešního pohledu mdlá a bez chuti. Pouze nejvyšší vrstvy mohly díky koření zakoušet bohatost chutí. Obchodními cestami se sem občas dostávaly pepř, skořice, šafrán, muškátový oříšek a také sůl.
A také platilo i to, že jídlo bylo poživatelné, dokud nezapáchalo.
Více informací najdete i ve videu zde:
Zdroje:
