Zdroj: Flicr.com/TV6 News
Pod moři mezi Afrikou a Amerikou se vyskytuje záhadná anomálie. Rozšiřuje se a ohrožuje Zemi
Přibližně před 11 miliony lety se magnetické pole mezi pobřežími Jižní Ameriky a Afriky začalo chovat podivně. Z nepochopitelných důvodů začalo slábnout. V posledních letech se navíc tato anomálie rozšiřuje.
www.seznamzpravy.cz, www.messagetoeagle.com, www.novinky.cz
I přesto, že ho na vlastní kůži necítíme, díky němu na Zemi existuje život. Řeč je o geomagnetickém poli. Vytváří ho vnější zemské jádro, které se skládá z horké, elektricky vodivé tekutiny. Zachycuje a odklání sluneční vítr, jenž tvoří protony, elektrony a částice alfa. Ty naši planetu bombardují rychlostí 450 km/s.
Bez magnetického pole by byl sluneční vítr tak silný, že by odvál atmosféru. To by znamenalo ztrátu kyslíku a vypaření vody do hlubin vesmíru. Pravděpodobně se toto stalo na Marsu, jehož pole zmizelo před miliardami let.
Přepólování Země
I když nás osud rudé planety v dohledné době naštěstí nečeká, vědci geomagnetismus bedlivě sledují. Není totiž konstantní a neustále se mění, což ovlivňuje satelity. Navíc, Země již několikrát zažila stav, kdy si severní a jižní magnetické póly vyměnily místa. Naposledy k tomu došlo před 41 000 až 42 000 lety.
Během této exkurze magnetické konce 250 let migrovaly a v opačné pozici setrvaly asi 440 let. Pak se vrátily zpět. Odborníci předpokládají, že událost měla katastrofické následky. Došlo ke ztenčení ozonové vrstvy a tím související nárůst UV záření. To mohlo způsobit například vymření megafauny v Austrálii nebo přesun našich předků do jeskyní, aby se chránili před sluncem.
Kdy dojde k dalšímu přepólování vědci netuší. Data z posledního výzkumu ale naznačují, že severní magnetický pól se pohybuje a přesouvá z oblasti kanadské Arktidy směrem na Sibiř. Zároveň odhalují, že geomagnetismus naší planety během posledních dvou století zeslábl o patnáct procent. Jeho nejslabší místo se nachází nad Jižní Amerikou a Atlantickým oceánem.
Jihoatlantická anomálie a magnetické pole
Podle Evropské kosmické agentury za to může pohyb tzv. africké superplumy, což je hustší hmota hluboko pod jižní Afrikou. Nachází se přímo nad hranicí mezi vnějším jádrem horké kapaliny a tužším chladnějším pláštěm, proto je mírně potopena a narušuje tok vodivé tekutiny.
Vědecké týmy vytvářejí model jejího budoucího pohybu, který umožní odhadnout další vývoj magnetického pole. „Je to podobné, stejně jako když se na základě proudění větru předpovídá počasí,” říká matematik NASA Andrew Tangborn. „My jen pracujeme s delšími časovými úseky.” Odborníci tak mohou naplánovat oběžné dráhy satelitů a kosmických lodí a předejít jejich selhání.
