Kladivo na čarodějnice: Jaký byl ve skutečnosti vrchní inkvizitor J. F. Boblig?

5. únor 2020 četba na 3 minuty
Z filmu Kladivo na čarodějnice, v roli Bobliga Vladimír Šmeral

Z filmu Kladivo na čarodějnice, v roli Bobliga Vladimír Šmeral

Foto: profimedia

Jindřich František Boblig, narozený 1611 nebo 1612 ve Zlatých horách, měl našlápnuto na to stát se váženým soudcem nebo advokátem, jenže touha po bohatství byla větší. Studia ukončil, doktorátu tedy nedosáhl, to mu však nezabránilo zasednout do čela čarodějnických procesů na losinském panství.

Jeho život před příchodem do Velkých Losin roku 1678 je tak trochu tajemstvím. Má se za to, že se od roku 1638 účastnil čarodějnických procesů v Niském knížectví – později se totiž chlubil 40letou praxí, což mu pomohlo posadit se do čela inkvizice. 

Procesy knížectví sužovaly až do roku 1654, Boblig je pravděpodobně opustil někdy mezi lety 1651-1652, ještě předtím se ale stihl sblížit s vedoucím činitelem Janem Jiřím Maxmiliánem. Po jeho smrti odešel do Olomouce a pomáhal pozůstalým synům jako advokát.

Losiny se v roce 1678 musely vypořádat s prvním nařčením z čarodějnictví. Žebračka Marina Schuchová si dovolila ukrást svatou hostii, kterou poté podala krávě, aby mohla znovu dojit mléko. Při činu ji přistihl ministrant, ten to prozradil knězi, který ženě uložil pokání a poté ji propustil. Záhy se však její přečin vyhodnotil jako čarodějnictví a spolu s dalšími dvěma ženami byla zatčena a obviněna.

Bohatství na prvním místě

Boblig byl na doporučení svého přítele povolán do Losin, aby vedl inkviziční soud. Od správkyně panství Sybily Gallové dostal útulný příbytek, denní honorář 1 a půl tolaru a sluhu k ruce. Čarodějnické procesy mohly začít.

Soud se ze začátku soustředil na nemajetné a chudé osoby, z čehož Boblig ani nikdo jiný neviděl zisk; po smrti „čarodějnic“ totiž majetek propadal inkvizitorům, ti si ho sice museli odkoupit, ale s výraznou slevou. Svůj zájem postupně obracel na majetnější občany s pozemky a lány. Nejznámější obětí procesů byl kněz Kryštof Alois Lautner.

Od druhé poloviny 80. let byla Bobligovi navýšena denní mzda na 3 tolary. Jeho jméno se stalo obávaným synonymem smrti, nikdo se s ním nechtěl zaplést, ačkoliv si inkviziční tribunál vždy našel záminku, aby někoho obvinil ze spřáhnutí s ďáblem.

Bobligova sadistická osobnost

Jedním z falešných důkazů byly takzvané čarodějnické modlitby, které vytvářel samotný tribunál v čele s Bobligem. Texty používala čarodějnice při modlení k ďáblu nebo cestou na čarodějnický sabat. Modlitby byly sepsány německy a latinsky a obsahovaly množství vulgárních slov. Po mučení nebo pod pohrůžkou násilí čarodějnice doznala, že tyto modlitby, které ve skutečnosti nikdy dřív neviděla, jsou její, čímž si podepsala rozsudek smrti.

Má se za to, že Boblig byl psychicky narušený. Právě falešnými čarodějnickými modlitbami a nápadným důrazem na vulgární vyjádření sexuality během procesů stvrzoval svou sadistickou osobnost.

Procesy se vlekly dlouhých 14 let do roku 1696 a zemřelo při nich 100 osob. Sám inkvizitor zemřel o dva roky později v Olomouci. O procesech vznikl v roce 1970 na motivy stejnojmenné knihy český film Kladivo na čarodějnice. Postavu Jindřicha Františka Bobliga ztvárnil herec Vladimír Šmeral.

Akční letáky