Dokument s názvem The Ryalle Boke objevila historička Lauren Johnson v národních archivech. Potvrzuje, že Jindřich VI. a jeho manželka Markéta z Anjou trávili společné chvíle v přítomnosti svědka. „Doslova se v něm píše, že když král a královna spolu leželi, v pokoji s nimi spal i komorník,” říká vědkyně. „Šlo pravděpodobně o nejvyššího zemského správce hraběte ze Suffolku, nebo panovníkova osobního asistenta Ralpha Botillera.”
Tento zvyk je podle badatelky neobvyklý. Vladařova komnata platila za místo nejvyššího soukromí. Jindřich VI. tak musel mít zjevný důvod, aby k něčemu podobnému svolil.
Intimnosti Jindřicha VI.
„Předpokládám, že komorník plnil funkci jakéhosi sexuálního kouče, který páru radil, jak zplodit následníka trůnu. Jindřich VI. patrně nevěděl, co má s manželkou dělat. Proto jim trvalo osm let, než se narodil Eduard,” říká historička.
Jindřich VI.
Anglický a francouzský král byl totiž velice cudný a Markétu z Anjou si bral jako třiadvacetiletý panic. Více než milostné hrátky ho zároveň zajímalo náboženství a vzdělání. Jak stárnul, jeho víra se prohlubovala. Ve dnech církevních svátků nosil žíněnou košili a na památku Kristových ran jedl syrové maso.
O nabytí manželských zkušeností proto nejevil zájem. Ovšem jen do té doby, než mocenští konkurenti považovali jeho bezdětnost za projev nemužnosti, impotence a bylo nutné, aby si prostřednictvím dědice zajistil pokračování rodu.
V králově komnatě
Historička si však myslí, že dalším z důvodů, proč královský pár nemohl zplodit potomka, byla Markétina porucha příjmu potravy. V dokumentu z roku 1467 našla, že panovnice držela čtyřikrát až pětkrát týdně půst.
„Řeholní sliby dodržovala pravděpodobně v naději, že otěhotní. Netušila, že si tím ještě více podkopává své chatrné zdraví,” vysvětluje. Nakonec byly královniny modlitby vyslyšeny. Eduard z Westminsteru, princ z Walesu, se narodil 13. října 1453. Zemřel o sedmnáct let později v bitvě u Tewkesbury.
Zdroje: www.theguardian.com, www.dailymail.co.uk, www.en.wikipedia.org
