Dvůr Jindřicha VIII. připomínal malé přelidněné městečko; tisícovka dvořanů si užívala privilegií, které byly spojeny s životem v těsné blízkosti panovníka, nepříjemnou daní byl však všudypřítomný zápach zvířat a lidských výkalů. Kanalizace neexistovala, odpadu se hromadilo příliš mnoho. Král často se svými nejvěrnějšími Hampton Court na pár měsíců opouštěl, aby se budovy mohly mezitím uklidit. A protože nechtěl být v noci obtěžován blechami a jinými škůdci, okolo postele proti nim vytvořil barikádu z kožešin.

Nejcitlivějším bodem jeho duše však byla touha vychovat mužského dědice trůnu. První manželka Kateřina Aragonská mu porodila hned tři syny, ani jeden z nich se však nedožil batolecího věku. Teprve páté dítě v pořadí se mělo k životu a přežilo, k Jindřichově zklamání to však byla jako naschvál holčička. Další pokusy o zplození následníka skončily dalším mrtvým novorozenětem, a Jindřichovi došla trpělivost.

S Kateřinou se rozvedl, aby mohl pojmout za manželku svůdnou Annu Boleynovou. Té se však opět narodila holčička. Druhorozený chlapec přišel na svět mrtvý, a Anna skončila na popravišti.

Jane Seymourová byla tichá a poddajná žena, která sexuálně náruživého Jindřicha tolik nepřitahovala, ale konečně mu porodila živého synka. Neštěstí tentokrát stihlo matku: za dva týdny po porodu Jane zemřela na horečku omladnic, a Jindřich se obával, aby nemoc nepostihla i vytouženého dědice. Služebnictvo muselo třikrát denně omývat podlahy i stěny princových komnat, což bylo na svou dobu velmi pokrokové hygienické opatření.

Chlapec, který nastoupil na trůn už ve svých 9 letech pod jménem Eduard VI., byl přesto neduživý, a po pěti letech vlády zemřel na tuberkulózu. Trůn se tak nabídl jeho starším sestrám, s nimiž Jindřich jako s nástupkyněmi nepočítal. Marie by ho zřejmě byla se svým krvavým útiskem protestantů zklamala, zato na Alžbětu by mohl být hrdý. Za její dlouholeté vlády Anglie jen vzkvétala a královna je dodnes vnímána jako jedna z nejvýznamnějších osobností britské historie.