Postava rockového zpěváka s nezaměnitelným hlasem byla do jisté míry československou rockovou senzací. Ve skutečnosti ovšem také vžil jako rocker a jeho život byl stejně bouřlivý a vášnivý jako hudba, kterou tvořil. Bohužel ale kolem jeho smrti byly dlouhou dobu otazníky.

Až mnohem později po ní policie odtajnila důkazy a ukázalo se, že tento zpěvák mohl dokonce zemřít rukou nájemního vraha.

Schelingerova mladá a bouřlivá léta a hudební začátky

Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v malé vesnici Bousov u Čáslavi. Jeho život byl od počátku prodchnut hudbou. Jeho otec byl koncertní kytarista a matka květinářka. Rodina se ale poměrně brzy přestěhovala do Prahy. A tam se o něm dozvěděla veřejnost…

Po bouřlivém mládí a krátkém pobytu ve vazbě, který vedl k osvobození od vojenské služby, Schelingerova kariéra skutečně začala.

Ve vazbě se totiž pokusil o demonstrativní sebevraždu a skončil na psychiatrii v Bohnicích. Ale účel byl splněn – modrou (modrou knížku – osvobození od vojenské služby) dostal. A právě to znamenalo začátek jeho velmi strmé kariéry.

Po návratu z psychiatrie nastoupil jako kulisák v Divadle Jiřího Wolkra, kde ale vydržel jen měsíc. Táhlo ho to za hudbou.

Hudba až pod kůži

Prošel různými kapelami, než se prosadil jako kytarista a zpěvák v The Happy Five. V roce 1972 se připojil ke skupině Faraon Karla Šípa a vydal nesmrtelný hit Holubí dům, z pera Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, který se dodnes hraje v rádiích.

Po roce 1973 se Schelingerova všestrannost projevila ve spojení se skupinou Františka Ringo Čecha. Tam se Jiří Schelinegr usadil, a právě zde vznikly jeho hity Švihák lázeňský a hlavně zásadní album Nemám hlas jako zvon, kde už ukazoval, že má i na „tvrdší“ rock. Se skupinou Ringo Čecha odjeli tehdy nabušení rockeři koncertovat do Ruska s v té době populární kapelou Smokie.

Politické kontroverze a spekulace

Není divu, že koncem 70. let se Schelinger ocitl pod drobnohledem komunistického režimu a objevily se zvěsti o jeho možném zájmu o kultovní, tehdy zakázanou skupinu Black Sabbath. Schelinger ale nadále hrál a hrál. Právě v roce 1977 vyšla jeho nejslavnější, již zmíněná deska Hrrrr na ně..., která se obávala cenzury pro svůj hardrockový nádech.

Z té doby pocházejí i jeho hity René, já a Rudolf, Sim-sala-bim, Nemám hlas jako zvon, Šípková Růženka, Léto s tebou, Což takhle dát si špenát, Jsem prý blázen jen. A takto bychom mohli pokračovat. Navíc se říkám že mnohé jeho písně nebyly ani nikdy vydány.

Vsadíme se, že 90 procent jeho písní znáte. Staly se z nich evergreeny. I navzdory krátkému zákazu vystupování, naštěstí jen v rodném okrese, Schelingerův vzdorný duch nikdy neochabl.

Zavzpomínejme na něj jen v pár dní starém dokumentu:

Zdroj: Youtube

Podivná smrt a letité tajemství

V době, kdy se chystala deska Zemětřesení, se však stalo něco velmi nečekaného. V dubnu roku 1981 byl Schelinger pozván do Slovenské televize do Bratislavy.

A pak se už jen objevily zprávy, že 13. dubna za záhadných okolností skočil nadějný a nadšený zpěvák z bratislavského starého mostu do Dunaje. Navzdory nalezení těla o měsíc později na jiném místě a četným teoriím, od vraždy přes sebevraždu až po pokus o útěk, zůstává jeho smrt zahalena tajemstvím a mnoha názory.

Existují teorie, že příčinou Schelingerovy smrti mohla být záměrná eliminace ze strany státních orgánů, možný pokus o útěk do zahraničí nebo úmyslný úkryt, případně dokonce sebevražda. Rovněž se tvrdilo, že státní aparát se možná snažil celý případ rychle uzavřít tím, že za Schelingerovo tělo byl neoprávněně identifikován tělo jiného, neznámého muže, který byl rovněž vyloven z vod Dunaje. Žádný z rodinných příslušníků nebo přátel Schelingera totiž nebyl přizván k ověření totožnosti těla... „Pitevní zprávu jsme získali až po revoluci. A v té spousta věcí nesouhlasí. Délka těla lišící se o pět centimetrů, nezvětšené krční mandle, které tam ale nebyly, protože je měl brácha vyndané od deseti let, barva očí naprosto odlišná,“ nechal se slyšet Milan Schelinger, Jiřího bratr.

Až v roce 2016 se údajně do rukou Milana dostala tajná složka StB, která měla být údajně dávno skartována. „Byl tam výslech všech lidí, kteří tu nehodu nahlásili, pitevní zpráva, fotky z místa činu, brácha na pitevním stole. No strašný… Jak se dostal do vody, to se už nikdy nedozvíme. Ale že je to on, už víme – měl klíčky od auta v džínách u sebe.“

Navzdory krátkému životu měl Jiří Schelinger velký vliv na československou rockovou hudbu a jeho syrový hlas je pro něj typický dodnes, když jej slýcháme z rádií. V březnu 2011, u příležitosti 60. výročí jeho narození a 30. výročí úmrtí, byla na jeho domě z dětství v Praze-Nuslích odhalena busta s pamětní deskou.

Zdroje: www.krajskelisty.cz, cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Schelinger, www.csfd.cz/jiri-schelinger, www.blesk.cz