Dne sedmadvacátého prosince roku 1920 bylo v hospodě Na Bojišti pěkně veselo. Hospodský Schmitzer tam totiž zapíjel narození svého syna, následníka jeho řemesla. Tedy alespoň to bylo vroucí přání novopečeného otce. To ještě netušil, jak moc se skutečnost od jeho představ odkloní.
Ačkoliv se syn Jiří vyučil číšníkem, nebylo mu to příliš po chuti. Přesněji řečeno vůbec. Jeho láska byla divadlo a k němu také ve svých pouhých devatenácti letec utekl. Svým činem samozřejmě nesmírně otce namíchl, tudíž mu táta stopnul kapesné a mladík si musel na živobytí vydělávat sám, což ochotničením zrovna dvakrát nešlo, a tak se kvůli penězům ocitl i v kamenolomu nebo pojišťovně.
Jiří toužil si změnit jméno. Nebylo to kvůli otci, který si nepřál, aby byl hercem, ačkoliv by se tato varianta nabízela. V Česku řádili Němci a příjmení Schmitzer nekorespondovalo s Jiřího názory. Jednou údajně z legrace před svými spolužáky ze Státní konzervatoře, kde studoval dramatické oddělení, prohodil, že by se tedy mohl jmenovat třeba Sova. A už mu to zůstalo. Od té doby jej známe jako Jiřího Sováka.
Není větší prestiže pro herce, než získat trvalé angažmá v divadle a Sovákovi se to poštěstilo v legendárním „Déčku“, Divadle na Vinohradech a také v divadle Národním. Mimo prkna, která znamenají svět, ho taktéž můžete znát z mnohých filmů a seriálů. Namátkou vyjmenujme například komedii Petra Schulhoffa Bohouš, kde zazářil spolu s Vladimírem Menšíkem, postavu havíře Kuby v pohádce Dařbuján a Pandrhola, Marečku, podejte mi pero!, Kdo chce zabít Jessii?, Pane, vy jste vdova! nebo oblíbený seriál Arabela.
Jiří Sovák a Jiří Schmitzer
Pokud je vám jméno Jiří Schmitzer z herecké scény i tak povědomé a říkáte si, jak to, že to není ten Schmitzer, o kterém se tu celou dobu bavíme, nemýlíte se. Jiřímu Sovákovi, rozenému Schmitzerovi, se totiž v prvním manželství narodil syn a dostal jméno Jiří. Své příjmení si ale nechal a hercem se taky stal. Jiří Schmitzer, kterého můžete znát z Marečku, podejte mi pero!, ke si zahrál se svým otcem, Postřižin, coby správce pivovaru a nebo Menzelovy komedie Vesničko má středisková.
Jeho životní láskou ale byla až jeho třetí žena Andulka. Andulka byla učitelka a byla o osmnáct let mladší. Po jeho boku zůstala až do Sovákovy smrti v roce 2000. Herec se neprobral z umělého spánku, do kterého jej museli uvést lékaři, protože ho čekala operace. Uklouzl ve venkovní sprše a zlomil si krček. Tato předoperační narkóza se mu však stala osudnou.
Pohádkové honoráře
Jiří Sovák měl až na pár problémů s režimem krásný život a úspěšnou kariéru. To ostatně potvrdila i jeho Andulka, která ho přežila o dlouhých dvacet let. „Sovák měl v té době za den 800 korun. Předtím měl 600, to šlo podle toho, jak byl populární, a kdo jak tajemně rozhodl. Větší už měli jen ‚národní umělci‘. Ti měli 1300 za filmovací den. Suma, kterou si pamatuji přesně, je honorář za film Cirkus v cirkuse, tam je na plátně pořád, tam dostal přes 19 000. Ale ještě musel něco vracet na daních,“ prozradila deníku Blesk vdova po herci.
„Myslím, že oproti dnešním lidem, kteří nejsou podle mého herci, pouze jsou ‚u herců‘, to je směšné. I když ta relace je jiná, rohlík stál 30 halířů, ale i tak…,“ hodnotí tehdejší a dnešní situaci Sovákova Andulka.