Když se rozdával talent

Někdo má nadání na to či ono, někdo je talentovaný více či méně. Den, kdy byla, obrazně řečeno, v tomto ohledu nebesa štědrá, bylo 21. září 1943, alespoň pro Jiřího Wimmera. Obdařila ho totiž všestranným talentem. Rodák z Prahy přezdívaný Klobouk se narodil se smyslem pro humor. Jako kluk bavil rodinu a příbuzné, ale i své spolužáky. V dospělosti vymýšlel a kreslil anekdoty, je autorem svých scének. Nadání měl hudební a pěvecké, psal také básně a maloval. Vynikal i ve sportu, hrál nohejbal a tenis. Také velmi rád a dobře vařil. Možná jsme ho proto třeba mohli vídat v nějaké kuchařské show či jak zvedá nad hlavu vítězný pohár nebo stojí na stupínku s medailí. Nakonec ale u něho zvítězila vůně líčidel a první zkušenosti, které nabyl v dětském hereckém kroužku.

Herecký osud

DAMU v Praze ukončil v roce 1965. Divadelní kostýmy si poprvé začal oblékat v Ostravě v Divadle Petra Bezruče, kde ztvárnil řadu „vážných“ postav (1965-1970). Zároveň autorsky působil v ostravském divadle malých forem Waterloo. Než z Ostravy odešel, zažíval dvě sezony potlesk před oponou Státního divadla. Na jevišti ho pak mohli diváci vídat v Liberci, v 80. letech v pražské Ypsilonce, následující desetiletí v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha a v Divadle Jiřího Grossmanna.

Když přišel do Prahy, tři roky také moderoval společně s Janem Valou koncerty skupiny Rangers (Plavci). Do srdcí se nám vepsal jako nezapomenutelný komik ve skečích, především po boku zpěváka Karla Černocha. Nechyběli snad v žádné show Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera Možná přijde i kouzelník, vystupovali spolu v pořadu Čs. televize Ring volný. Jeho recitaci Bezručovy básně Ostrava přerušovanou kuřáckým kašlem či známé lekce maďarštiny nebo hry na housle a jiné výstupy můžou dodnes slýchat i posluchači rozhlasu. Další komické duo vytvořil v Senzibilshow se svým blízkým přítelem Luďkem Sobotou, se kterým hrál ve Směšném divadle.

Stín na duši

Lidem rozdával radost a smích, i sám žil naplno ve stylu, jak se říká: ženy, víno a zpěv. Ani to mu ale pocit „vnitřní“ radosti, štěstí a pohody nepřineslo. Wimmer trpěl depresemi, k nimž měl rodinné dispozice, měl i jiné psychické problémy. Dokonce se čtyřikrát pokusil o sebevraždu. Jednou to byly prášky, pak si podřezal žíly, bodnul se do břicha. Chtěl se i zastřelit, na to však neměl dostatek odvahy. Několikrát se proto léčil v psychiatrické léčebně. Podstoupil i protialkoholní léčbu. Ke konci života totiž také hodně pil.

Ať Wimmer v pití utápěl rodinné či jiné problémy (byl dvakrát ženatý, obě manželky se s ním rozvedly), alkohol se stal jeho pánem až natolik, že nezvládal chodit včas na představení, při kterých se mnohdy sotva udržel na nohou a nebyl schopen hrát. Dle Luďka Soboty k jeho „nezodpovědnosti“ přispěl i majetek, který dostal v restituci. Nájmy mu poskytly dostatek peněz na svobodný život, který miloval, a tak do té doby šetřivý Wimmer neměl dokonce ani pocit, že by měl pracovat. A to ho prý zničilo.

Jednu z mnoha scének Jiřího a Karle si můžete připomenout na následujícím videu:

Zdroj: Youtube

Mluvíme-li o práci, Wimmer si zahrál menší role v několika filmech či seriálových epizodách. Byl ale velmi ctižádostivý a toužil ztvárnit velkou hlavní postavu, ať komickou či vážnou. Ta však nepřišla a jako herec se proto cítil nedoceněný. I to zcela jistě přispělo k ne nejlepšímu způsobu potlačování trápení, se kterým se nevyrovnal ani za pomoci přátel ani lékařů.

Život známého komika smutně vyhasnul dne 24. ledna 2001. Se 2,4 promile alkoholu v krvi přelezl zábradlí u kruhovém objezdu v Dejvicích, přeběhnul rušnou silnici mimo přechod a snažil se „nastoupit“ do autobusu, který vyjížděl ze zastávky. Bohužel skončil pod jeho koly. Jiří Wimmer se nestal filmovou hvězdou, jak si přál, ale jako bavič zářil. Navždy tak zůstane hvězdou jako vynikající komik.

Zdroje: www.csfd.cz, www.super.cz, www.blesk.cz, www.blesk.cz/clanek