Předzvěstí života plného utrpení byla zděděná deprese. Přestože jako malý Jiří nevykazoval žádné příznaky, nemocí mysli trpěla jeho starší sestra Alena i matka. A jak Jiří rostl, deprese pomalu požírala zbývající pozitivní myšlenky.
Herec mnoha divadel
Už od mala ovšem vykazoval nadmíru energie a ctižádosti. Svým osobitým humorem dokázal pobavit rozvětvenou rodinu i spolužáky ve škole a pomalu inklinoval ke komedii, ačkoliv velkou úlohu v jeho mladistvém životě hrál i sport.
Nakonec skončil na DAMU, kde se mimo jiné blízce stmelil s hercem Luďkem Sobotou nebo Vladimírem Pucholtem. Po dostudování se odpravil hledat možné příležitosti. Začínal v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, tam působil od roku 1965 pět let. Co ho na těchto rocích strávených na prknech nejvíc bavilo, bylo množství vážných rolí. Řekl si, že jednou by chtěl podobnou vážnost předvést i ve filmu.
Svůj herecký um následně dělil i mezi ostravským Státním divadlem a divadlem malých forem Waterloo. Poté se odporoučel do Liberce, ale skončil tam, kde všechny budoucí hvězdy skončit mají - v Praze. Domov našel nejdříve v Divadle Ypsilon, od devadesátých let hrál v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha a Divadle Jiřího Grossmanna.
Herec malých rolí
Našel si spoustu přátel, ale asi nejvýznamnější kontakt nevázal se zpěvákem Karlem Černochem. Společně vytvořili legendární duo, jež vyváženě kombinovalo Wimmerovu rozpustilou povahu a Černochův až prkenný projev. Diváci je zbožňovali a Wimmer zbožňoval úsměvy, které dokázal vykouzlit lidem na tváři, přesto stále víc toužil po roli, u níž by se člověk místo zalykání smíchem zamyslel.
V průběhu své divadelní kariéry si vyzkoušel pár menších, přesto památných filmových rolí. Nadšenci klasik si ho pamatují hlavně z Jáchyme, hoď ho do stroje! A Jára Cimrman, ležící, spící, a vysedávači u televizních obrazovek z pořadu Možná přijde kouzelník.
Vlivem malých, upozaďujících rolí se svéhlavě toužil prosadit nejen jako vážený herec, ale i vážený komik a dokázat, že má něco na víc než jen pouhé sekundování. Sepisoval si vlastní scénky a byl připraven rozjet vlastní televizní show. Osud ani žádná televize mu to nedopřála, a tak alespoň zkoušel své komediální skeče prodat. Nikdo neměl přílišný zájem, a když ano, scénku trochu pozměnil, a okradl tím Jiřího o autorství. Dle slov jeho druhé manželky Jitky to byl spouštěč alkoholové jízdy.
Herec na dně lahve
Luděk Sobota se v jednom rozhovoru rozpovídal o svém vztahu s Wimmerem poté, co spadl na dno lahve: ,,Byli jsme spolužáci a kolegové v divadle Ypsilon, velcí přátelé. Jednou jsme se rozhodli, že vyrazíme na Kanárské ostrovy, jenom my dva. Celou dobu jsme si povídali o životě, zvláště o tom jeho, ale to už v tom hodně lítal."
Alkohol s sebou nesl své následky. Kromě prohloubení zděděné deprese mu pošramotil už tak nejistou kariéru. Všude chodil pozdě, někdy nechal čekat i samotné diváky, nikdo se na něj nemohl stoprocentně vzpomenout, a nabídky přestaly chodit.
Herec na konci sil
Wimmer skončil v několika psychiatrických a protialkoholních léčebnách, jenže uzdravení nepřicházelo. Na sklonku života se celkem čtyřikrát pokusil o sebevraždu; jednou spolykal hrst prášků, poté si pořezal žíly ve vaně, bodl se nožem a nakonec se chtěl vzít život střelnou zbraní. Ke zmáčknutí spouště se neodhodlal...
Své sny si už nikdy nesplnil. Po dalším alkoholovém opojení se v roce 2001 opilý Wimmer pokoušel přelézt zábradlí na dejvickém Vítězném náměstí, více než dvě promile v krvi mu rozmazala vidění a zapletla nohy. Jiří ztratil rovnováhu a přes zábradlí přepadl v momentě, kdy místem projížděl autobus. Na místě zemřel.