"Je to člověk postavy krátké, těla čtverhranného, pleti bílé, očí jiskřivých, mravů líbezných, nakažený husitstvím, ale jinak muž spravedlivý a šlechetný," napsal o Jiřím z Poděbrad papež Pius II. Tato slova zní překvapivě lichotivě, když uvážíme, že se zrodila v hlavě největšího Jiříkova oponenta. Na papežově neochotě uznat kompaktáta a povolit v Čechách přijímání pod obojí ztroskotala králova slavná mírová mise, která měla sjednotit Evropu. Pius II. Jiřího dokonce předvolal před církevní soud.
Na ten se ale český král nedostavil; ačkoli mu bylo v onom roce 1464 teprve 44 let, kvůli otylosti už nemohl vsednout na koně. K silné obezitě se přitom nedopracoval nezřízenou konzumací nezdravého jídla, podle profesora Emanuela Vlčka nejspíš trpěl poruchou metabolismu. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
Pius II. toho roku beztak zemřel a jeho nástupce Pavel II. zřejmě nebyl typem muže, se kterým by se Jiří toužil setkat osobně. Nový papež si nebral servítky, českého krále označil za "křivopřísežníka, svatokrádce a prašivou ovci" a roku 1466 ho jako kacíře exkomunikoval z církve.
Král Jiří Poděbradský nad obklíčenými vojsky krále Matyáše u Vilémova
Uherský král Matyáš Korvín v tomto aktu ucítil dobrou příležitost, jak se zmocnit české koruny, a postavil se do čela křížové výpravy, která měla husity i s jejich králem nadobro rozprášit. Jakkoli měl kulaťoučký Jiří problémy s pohybem a jízdou na koni, mozek mu sloužil výborně. Vojsko pod jeho vedením nepřátele obklíčilo a Korvína zajalo.
Jiří z Poděbrad se s mnohými protivníky dokázal vypořádat velice tvrdě. V případě uherského krále však zachoval obezřetnost. S papežem se chtěl usmířit, nikoli mu zavdat opravdový důvod k válce. Zajatce proto propustil. Korvín mu musel slíbit, že se za něj u papeže přimluví.
Svůj slib ale nedodržel a namísto dalších vyjednávání obsadil Moravu. Jiřího zdraví se den ode dne zhoršovalo, král trpěl vodnatelností a ke konci života už nemohl ani chodit. Bylo mu jasné, že další boj by byl marný. Přesto si udržel jasnou mysl a ještě jednou využil své diplomatické schopnosti, aby proradného Matyáše Korvína aspoň vyšachoval ze hry o českou korunu. Trůn nabídl polským Jagelloncům. Teprve potom mohl s klidným srdcem zemřít. Smrt ho zastihla v březnu roku 1471 měsíc před jeho 51. narozeninami. (Zdroj: www.mvcr.cz)
