Jiřík z Kunštátu a Poděbrad se narodil 23. dubna roku 1420 do rodiny husitského válečníka Viktorína z Poděbrad. Do veřejného života vstoupil v sedmnácti letech, kdy zasedal na zemském soudu. O rok později se zapojil do bojů o Tábor a ve svých dvaceti již byl zvolen jedním ze dvou hejtmanů Boleslavského kraje.
Chuť moci se Jiříkovi zalíbila natolik, že v roce 1444 převzal vedení celého seskupení východočeských kališníků. O čtyři roky využil nepřítomnost vůdce katolické opozice Oldřicha z Rožmberka v zemi a zorganizoval ovládnutí hlavního města. Během nočního útoku se Jiří stal pánem Prahy. Se ztrátou pouze jednoho muže.
Podoba Jiřího z Poděbrad
Mladý a ambiciózní husita stoupal po politickém žebříčku stále výš. Využíval k tomu nejen silné vojsko, ale také svůj dokonalý vyjednávací talent. 27. dubna 1451 byl zvolen zemským správcem. V té době začal revidovat majetky šlechty získané během husitských válek. Řadu z nich si přivlastnil. Stal se tak nejbohatším českým velmožem. Svou moc si dokázal udržet i v době, kdy na trůn oficiálně usedl Ladislav Pohrobek. Ten Jiřího z Poděbrad jmenoval nejvyšším hofmistrem.
V českých zemích tak praktiky vládl on. Rovnal šlechtické spory, staral se o zlepšení bezpečnosti a nadále udržoval rovnováhu mezi kališnickým a katolickým panstvem. Po náhlé Ladislavově smrti byl 2. března 1458 jednomyslně zvolen králem. Měl totiž obrovské charisma a vzhled bojovníka.
Antropologický průzkum odhalil dvě zranění, jež Jiří zřejmě utrpěl v dětství. Český lékař a specialista na čelistní a obličejovou chirurgii Jiří Ramba zjistil, že král měl oploštělou levou lícní krajinu, zbytnělá víčka s výraznou podočnicovou rýhou a asymetrickou bradu. Tyto deformace byly pravděpodobně způsobeny tupým úderem na čelo a levou tvář. K úrazu mohlo dojít v bitvě u Lipan, které se jako čtrnáctiletý zúčastnil.
Tlustý král
Jiří z Poděbrad byl velmi ctižádostivý a měl pověst lstivého politika. Měl obrovský odpor k válčení a raději dával přednost diplomacii. Také nesnášel jízdu na koni. Jezdím důvodů této averze mohla být jeho tloušťka, která ho podle antropologického výzkumu Emanuela Vlčka v letech 1988–1991 omezovala už v jeho třiceti letech. „V té době mu zavalitost už tak musela překážet, že se vyhýbal jakémukoli pohybu. Nepěstoval ani lovy, ani turnaje," přibližuje v knize Fyzické osobnosti českých panovníků.
Papež Pius II. ho popsal jako nízkého člověka s tělem čtverhranným. Průzkum kosterních pozůstatků papežova slova potvrzuje. Jiřík byl vysoký 165 centimetrů a kvůli těžké obezitě měl nohy do X. V posledních letech života prakticky stále seděl. Podle historických pramenů se však nepřejídal. Jeho tloušťka tak pravděpodobně souvisela s endokrinní poruchou. Univerzitní mistři při pitvě provedené po jeho smrti navíc našli „játra napůl zkažená a žlučový kámen o velikosti holubího vejce."
Zdroj:
www.ptejteseknihovny.cz, www.cs.wikipedia.org, www.stavitele-katedral.cz
