Smutný konec Jiřího z Poděbrad: Několik hodin umíral vsedě na trůnu

Král Jiří z Poděbrad

Král Jiří z Poděbrad

Foto: Profimedia

Smrt kolem Jiřího z Poděbrad kroužila už delší dobu. Král však, i přes zdravotní komplikace, stále doufal, že si splní vizi o národním království, ve kterém vedle sebe žijí v míru lidé dvojí víry. Tento sen se však náhle a nenávratně rozplynul.

Jiří z Poděbrad se od většiny českých panovníků liší. Byl malý, zavalitý a na první pohled moc respektu nevzbuzoval. Také vyznával husitství, což se nelíbilo zbytku Evropy a papežovi. Především se ale nenarodil do královské rodiny, ale do své funkce byl zvolen zemskými stavy - jednohlasně. Jak se mu to podařilo?

Schopný politik

Jiří z Poděbrad byl obyčejným šlechticem, jež zdědil slušný majetek i funkci tzv. kmeta, který může zasedat na zemském soudu. Zapojil se do bojů o Tábor a jako dvaadvacetiletý byl zvolen jedním ze dvou hejtmanů Boleslavského kraje. O čtyři roky později se dostal do vedení celého východočeského landfrýdu.

Jezdecká scoha Jiřího z Poděbrad ve stejnojmenném městěJezdecká scoha Jiřího z Poděbrad ve stejnojmenném městěZdroj: Profimedia

Mladý a ambiciózní Jiří stoupal po politickém žebříčku vzhůru. V roce 1452 byl zvolen zemským správcem. V té době se začaly revidovat a kontrolovat majetky šlechticů, získané v dobách husitských válek. I když se Jiří z Poděbrad pohyboval na hraně zákona, přišel díky privatizaci k dalším panstvím. Stal se tak nejbohatším českým velmožem. A protože politické zásahy končí vždycky tam, kde se otevírá víko pokladnice, byl Jiří 2. března 1458 zvolen českým králem. (Zdroj: www.tyden.cz)

Král dvojího lidu

Jiří vládl zodpovědně, i když to jako „král dvojího lidu" neměl lehké. Od začátku dosazení do funkce se musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením a domácími odpůrci. Byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu. Není tedy divu, že útoky ze všech stran krále znervózňovaly. S největší pravděpodobností je zajídal, protože na tehdejší dobu trpěl neobvyklou nadváhou.

Matyáš Korvín při setkání s Jiřím z Poděbrad

Střet u Vilémova. Před 550 lety obklíčil Jiří z Poděbrad Matyáše z Korvína

Antropologické průzkumy pozůstatků Jiřího z Poděbrad, které prováděl český paleoantropolog, lékař a profesor Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Emanuel Vlček, zjistily, že král trpěl vodnatelností a zpomaleným metabolismem. Měl také problémy s játry a žlučový kámen o velikosti holubího vejce. (Zdroj: VLČEK, Emanuel. Čeští králové 2 : Atlas kosterních pozůstatků Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Habsburků pohřbených v Praze, s podrobným komentářem a historickými poznámkami (Fyzické osobnosti českých panovníků, III. díl). Praha: Vesmír, 2000. 301 s. ISBN 80-85977-29-X.).

Očekávaný konec

Králově smrti předcházel skon jeho věrného přítele, arcibiskupa Jana Rokycany. Choroba však postupovala rychle a Jiří se na přítelův pohřeb, který se konal koncem února 1471, nedostavil. Nohy vypověděly službu a tělo mu napuchlo tak, že se téměř nedokázal hýbat. Ještě v první jarní den ale podepsal několik úředních písemností. V pátek 22. března 1471 se Jiřímu z Poděbrad přitížilo. Lékaři byli zoufalí. V 10 hodin dopoledne umírá jednapadesátiletý český král v sedě na trůnu. (Zdroj: region.rozhlas.cz)

Tělo Jiřího z Poděbrad bylo dva dny vystaveno v paláci, odkud 25. března vyrazil pohřební průvod. Ceremonii zahrnovaly symbolické rituály jako ničení meče, štítu a praporců. Tělo bylo uloženo v chrámu sv. Víta. Avšak srdce a vnitřnosti spočívají ve stříbrné schránce vedle Jiříkova přítele Jana Rokycany v kališnickém kostele Matky Boží před Týnem v Praze. (Zdroj: MICHLOVÁ, Marie. Smrt a pohřby slavných, aneb, Poslední cesty osobností našich dějin. Řitka: Čas, 2016. Český čas. ISBN 978-80-7475-168-4.)

Akční letáky