Narodila se jako Jiřina Vašků a mezi její předky z cirkusácké rodiny prý patřil i slavný Vašků z románu Cirkus Humberto, který Eduard Bass napsal podle skutečných osudů reálných lidí. Pseudonym jí vymyslel její spolužák známý publicista a spisovatel Rudolf Křesťan. I právě on je autorem Jiřinina uměleckého pseudonymu „Jelenská“, který si vypůjčil podle místa jejího narození Horní Jelení.

Bodrá žena

Natáčela hlavně v 80. a 90. letech. Mezi herečkami s korpulentní postavou vynikala ještě jedna, a sice Helena Růžičková. Naštěstí byla typově odlišná, což byl i důvod, proč se obě ocitly ve zmíněné filmové trilogii. Ostatně, jak uvedl Blesk.cz, režisér Zdeněk Troška si ji velmi pochvaloval. Podle něj, nejenom že nikdy nezkazila žádnou legraci, ale také si na nic nestěžovala. Ostatně on sám ji obsadil už do své prvotiny Bota jménem Melichar.

Divadelní prkna

O co menší role získávala ve filmu, o to výrazněji se prosazovala v oblastních divadlech. Do jejích divadelních štací patří Těšín, Šumperk, Hradec Králové a nakonec, zakotvila ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Dvě manželství

Jiřina Jelenská byla dvakrát vdaná. První manželství se nevyvedlo, takže když se objevil herec Václav Dušek, kterému se líbila pro svou bezprostřednost, rozvedla se a vzala si jeho. V rozhovoru pro Východočeské divadlo na ni zavzpomínal: „To jsme jednou seděli v Šumperku v divadelním klubu a popíjeli. Najednou se rozrazily dveře a přihnala se jakási osoba v bílé blůzce s červenými puntíky, houpla na stůl, tančila a zpívala. A to byla Jiřina. Mělo to jen jeden háček, byla vdaná. Ale manželství nefungovalo a já se nenechal odradit, i když mi Jiřinu její tatínek rozmlouval. No a dopadlo to tak, že jsme spolu byli 40 let!“

S manželkou Jiřinou zažil spoustu více či méně komických situací. Ve zmíněném rozhovoru prozradil: „Ráno jsem hodil Jiřinu na vlak do Prahy, odkud pak jela natáčet se štábem do Hoštic. Asi v deset mi najednou volala, že si doma zapomněla zelené šaty, které nutně potřebuje do jednoho záběru. Měl jsem ty šaty vzít a donést na autobusové nádraží nějakému řidiči, co jede do Prahy, aby on je pak předal nějakému dalšímu, co pojede do Strakonic, že by si tam Jiřina na ty šaty počkala…

No zdálo se mi to jako nesmysl, ale Jiřina mě ukecala, abych to zkusil. Řidič mě samozřejmě poslal do háje, takže jsem, chtě nechtě, musel sednout do auta, naložit našeho malýho Jirku a šaty do Hoštic dovézt. Což byl teda taky oříšek, protože v jižních Čechách je obec toho jména nejméně třikrát… Když jsme po strastiplné cestě dorazili na slavnou hoštickou náves, první, koho jsem potkal, byla paní Jiřina Jirásková. A ona mi povídá: ´Hm, vy jedete za Jiřinou s těma šatama, co? Ona už je dneska nepotřebuje… Vy to s ní nemáte lehký, viďte?´ Ale nakonec to bylo docela fajn, koukali jsme s Jirkou na natáčení a docela jsme si to užili.“

Doplatila na lásku k jídlu

Herečka milovala jídlo, jedla ráda a hodně, takže časem se u ní vyvinula obezita, která s sebou přinesla i další zdravotní potíže, a to zejména cukrovku. Ta se podle Blesk.cz natolik zhoršovala, že jí museli dvakrát amputovat nohu. Pro energickou a živočišnou Jiřinu to byl konec. Přestala hrát, a to jak v divadle, tak i ve filmu a zcela se stáhla do ústraní. Nechtěla, aby někdo viděl její odcházení. Zemřela 27. března 2007 doma ve spánku.

Zdroje: www.vcd.cz, zeny.iprima.cz, www.blesk.cz, www.csfd.cz