Bohuslav Jiruš se narodil 17. října 1841 v Praze. Vystudoval lékařství, stal se profesorem botaniky na univerzitě v Záhřebu, později profesorem farmakologie v Praze. Pod záštitou Muzea království Českého podnikl řadu výzkumných cest. Navštívil mnoho zemí v Evropě, pobýval na Balkáně, v bývalé Jugoslávii, Alžírsku, Tunisku a na Špicberských ostrovech v Severním ledovém oceánu. Byl vášnivým filantropem. Není proto divu, že před svou smrtí v roce 1901 odkázal v závěti téměř celý svůj majetek Muzeu.
Cedulka s nápisem
„Veškeré předměty z mého bytu nebo z ústavu farmakologického, mimo bibliotéky, nábytku a zcela chatrných šatů, musí se uložiti do beden zinkovým plechem vyložených. Předměty zasypejte naftalínem a bedny utěsněte," prosil Jiruš ve své závěti. Nakonec v ní dodal, že se bedny mohou otevřít až 200 let po jeho smrti. Bude to v roce 2101.
Jiruš a jeho truhly
Muzeum vše do puntíku splnilo. Poté, co lékař 16. listopadu 1901 zemřel, byl proveden soupis jeho movitého majetku. O dva měsíce později se v jeho bytě sešla komise, která měla rozhodnout, jaké předměty budou uloženy do dvou beden o rozměrech 120x80x70 centimetrů a uschovány v depozitáři. Vzhledem k tomu, že je Jiruš neplnil sám, lze vyloučit, že obsahují recept dlouhověkosti, návody na zázračné léky nebo tělo jeho soka v lásce, jak někteří spekulují.
Co je tedy v bednách uloženo? To se snaží vypátrat vědci již více než sto let. V roce 2012 dokonce Muzeum vypsalo anketu, v níž se veřejnosti ptalo, zda mají pod víka tajuplných beden nahlédnout pomoci tomografu. 53 % zúčastněných bylo proti a nabádalo historiky, aby respektovali poslední přání Bohuslava Jiruše. Střípky z lékařova života se tak archiváři snaží doplnit pomocí ostatních předmětů, které v pozůstalosti získali.
Tajemná Theresa
Do Oddělení starších českých dějin putovaly hodiny, těžítka, sedací souprava nebo stříbrná tabatěrka. Knihovna Národního muzea zase získala dokumenty a listiny. Muzeum však nedostalo veškerý Jirušův majetek. Doživotní rentou zajistil svou sestru Marii Prokešovou a jednu neznámou ženu jménem Therese Jančič. O ní písemné prameny zcela mlčí.
Therese měla pocházet ze slovinského Mariboru, což dokazují místní archiváři, jež zjistili, že v září 1865 se mariborskému horníkovi a jeho manželce narodila dcera jménem Therese Jančič. V tomto roce Jiruš promoval v Praze. „Zkoumali jsme, zda by to nemohla být jeho dcera. Jelikož si ale Bohuslav dělal o svých expedicích důkladné poznámky, zjistili jsme, že rok předtím nikam necestoval," říká vedoucí Archivu Národního muzea Milena Běličová.
K jediným vodítkům tak patří listina advokáta Tomáše Černého, jež vyřizoval Jirušovu pozůstalost. Ve spisu se dochoval Theresin podpis. V té době jí bylo 37 let a podle Běličové vypadá dost neuměle. „Takovým způsobem se podepisují lidé, kterým se třese ruka nebo nejsou vypsaní." Další bližší zprávy se, o neznámé a možná pologramotné ženě, již nenašly. Bohuslav Jiruš totiž v závěti nařídil, aby písemnosti označené ke zničení byly spáleny.
Obsah beden
Předpokládá se, že v bednách tedy budou předměty běžné denní potřeby, ale také biologické vzorky a křehký materiál. Ten by mohl mít v roce 2101 zajímavou hodnotu. Souhlasí s ním i potomek Bohuslava Jiruše gastroenterolog Doc. MUDr. Jan Kotrlík, CSc..
Na krátký rozhovor se můžete podívat níže:
Zdroj:
