Málomluvný otec dvou dcer strávil většinu života v Texasu. O své vojenské kariéře hovořil jen zřídka, rozhovory s novináři odmítal. V šuplíkách jeho stolu přitom ležely medaile, letecké mapy a výstřižky z novin popisující dramatickou událost ze 6. srpna 1945. Joe Stiborik dokonce vlastnil i tak vzácnou "relikvii", jakou byly klíče od bombardéru Enola Gay.

Původně chtěl být pilotem, ale kvůli dědičné barvosleposti nikdy neprošel přijímacími testy. Nevzdal se, a dobrovolně narukoval k americkým vzdušným silám. Do armády ho táhla nejen touha po létání, ale také pocit odpovědnosti. Jeho rodiče byli českoslovenští imigranti a Hitlerovu okupaci své rodné země intenzivně prožívali. Joseph Stiborik nehodlal zůstat vůči světovým událostem lhostejný.

V roce 1945 byl vybrán mezi dvanáct členů posádky bombardéru, který se měl vydat na přísně tajnou misi do Japonska. Stiborik na palubě působil jako operátor radaru a stejně jako jeho druzi do poslední chvíle nevěděl, jak vlastně taková atomová puma funguje a co způsobí.

O tom, že ji mají shodit na Hirošimu, dostal informaci až v polovině letu. Velitel Paul Tibbets mladým mužům rozdal kyanidové kapsle pro případ, že by padli do zajetí. Nepřátelé je nesměli dostat živé. Kdyby někdo ze zajatců odmítl kyanid pozřít, velitel měl příkaz ho zastřelit.

Teprve v této chvíli si Stiborik uvědomil, v jak vážné situaci se ocitl. Postavil se k tomu však jako voják. Tušil, že tato mise může defitivně ukončit krvavou světovou válku.

Když bomba explodovala, obrazovka radaru zčernala a nebe se za nimi pohroužilo do obrovského černého mraku. "Můj bože, co jsme to udělali?" pronesl druhý pilot Robert Lewis a pak se už vojáci nezmohli na slovo. Následky nebyli schopni v ten moment domyslet.

Stiborikova rodina neměla o japonské misi pražádné tušení. Před domem rodičů se ve dvě hodiny v noci shromáždili reportéři a bušili na dveře s dotazy, které vyděšený pár nemohl zodpovědět. Stiborikovu manželku probudil telefonát od policie. Lekla se, že její muž padl v boji. Policista jí ale jen sdělil, že se po ní shání tisková agentura AP. Netušila proč.

Za několik měsíců byl Joe Stiborik z armády propuštěn a s manželkou se usadil v texaském Rockdale. Žil tichým, klidným životem a vychoval dvě dcery. Na japonskou misi vzpomínal nerad, ale svědomí ho nedrásalo. "Považoval to za součást špinavé práce, kterou někdo musel odvést. Kdyby to neudělal on, dosadili by na jeho místo někoho jiného," vysvětlila Stiborikova dcera Melanie Gravesová. "Byl připraven zemřít, aby zastavil válku. Jako všichni, kdo sloužili v Evropě a v Pacifiku," doplnila její sestra Stephanie Reevesová.

Joe Stiborik zemřel roku 1984 ve věku 69 let na zástavu srdce.