Sňatek „dětí“ se konal v září roku 1370 a nevěsta byla o pět let starší než ženich. První sňatek Václava IV. byl řízen politickou vůlí jeho otce Karla IV., který jím čelil nově se formující nepřátelské koalici. Jejich společné soužití bylo vzhledem k Václavově věku odloženo do roku 1376. Do Čech Johana přišla hned po svém sňatku a pobyla zde až do své brzké a nejasné smrti, čili 16 let. Měla Čechy údajně velmi ráda, a dokonce se naučila i češtinu.
Spokojené manželství náhle skončilo
Na rozdíl od mnoha sňatků z rozumu se Václav s Johankou měli rádi. Ale měli jiný problém – nedokázali zplodit potomka. Johana pak 31. prosince 1386, tedy o silvestrovské noci, zemřela na Karlštejně ve věku třiceti let. A její smrt je dodnes nevyjasněnou záhadou. Zatímco jedna část historiků se domnívá, že ji zardousil pes, jiní tvrdí, že se nakazila morem. A jsou zde i další verze. Jisté je to, že královna se té noci poklidně odebrala na lože, ale rána na Karlštejně se už nedočkala.
Lovečtí psi, sebevražda nebo mor?
Jedna z verzí královniny smrti hovoří dokonce o tom, že se královna nemohla déle dívat na situaci na královském dvoře a vzala si život, za což mohl i bujarý život Václava IV. To je však velmi nepravděpodobné i proto, že královna měla svého muže i Čechy ráda.
Na čtvrthodinový dokument v češtině o Václavu IV. se podívejte zde:
Teorii s loveckým psem uznával i František Palacký. Jaká je tato verze? Pro teorii se vzteklým psem hovoří fakt, že Václav IV. byl vášnivý lovec a své psy natolik miloval že si je bral v noci do ložnice. Edmund de Dynter, kronikář a diplomat popsal, že se královna uprostřed noci vzbudila a chtělo se jí na záchod, proto se natáhla pod postel pro nočník. V jiné verzi jen vstala z postele. Nešťastnou náhodou ale probudila psa, který spal ve stejné místnosti, a ten ji v leknutí prokousl hrdlo. K této velmi podivné historce se pak přidala ještě jedna o tom, že byl pes nakažen vzteklinou. Dalším, co hovoří pro tuto verzi, je pak i fakt, že rok před královninou smrtí jeden z králových loveckých psů pokousal hofmistra Kašpara Krajíře, s nímž se dokonce dobře znali. I tato verze má své odpůrce, protože královna údajně v té době nesdílela s Václavem stejnou ložnici, respektujíc zvyk, že vznešené dámy a pánové mají ložnice oddělené. A pak je tu ještě jedna varianta – že se jednalo o Johančina psa. Sama jich také několik měla a psy milovala.
Johanina pečeť.
Johančin pohřeb a veřejný smutek
Královnino tělo bylo po dobu několika dní vystaveno v pražských kostelích, a poté pochováno v lednu roku 1387 do královské hrobky v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Nad její smrtí truchlil dvůr i poddaní. Zvláštní je, že Václav IV. na velkolepém pohřbu chyběl, ač jej zorganizoval. A ani zde není důvod jasný: Podle jedněch historiků byl opravdu zdeptán žalem a nemohl se události účastnit, zato podle jiných mu naopak byla manželčina smrt zcela lhostejná a raději se na svém oblíbeném hradě Žebrák oddával svojí pijácké vášni. Tato verze ale může být způsobena i obecnou neoblibou českého krále v německém a katolickém prostředí.
Po Johanině smrti se Václavovou druhou ženou stala o patnáct let mladší Žofie Bavorská, Johančina příbuzná. Ale i toto manželství zůstalo bez dědice.
Zdroje:
www.hrady.cz, www.denik.cz, cs.wikipedia.org/wiki/Johana_Bavorska, www.novinykraje.cz
