Johana Šílená:Doufala, že Filipa Sličného oživí polibky tři měsíce po jeho smrti

5. květen 2020 četba na 4 minuty
Johana Šílená

Johana Šílená

Foto: Shutterstock.com

Téměř padesát let strávila Jana I. Kastilská (1479 – 1555) zavřená v zatemněné komnatě zámku v Tordesillas. Poslední dekádu svého života prožila v hrůzných hygienických podmínkách, odmítala se převlékat a trpěla proleženinami. Kvůli rouhavým slovům a podezření z čarodějnictví jí duchovní odmítali udělit svaté přijímání. Jakou psychickou chorobou vlastně trpěla?

Říká se, že Jana, řečená Johana, své šílenství zdědila po babičce z matčiny strany, Isabele Portugalské, která trpěla halucinacemi a viděla duchy. Sama Johana byla v mládí velice inteligentní dívkou, vzdělávala se v občanském právu, matematice i filosofii a zároveň krásně tančila, uměla vyšívat a ovládala hru na tři hudební nástroje. K tomu všemu její vzhled odpovídal tehdejšímu ideálu krásy - španělský dvůr okouzlovala světlou pletí a modrýma očima.

Předpokládalo se, že se Johana provdá za nějakého cizího nástupníka trůnu a stane se královnou v některé z evropských zemí. Osud ale karty zamíchal a po úmrtí bratra, starší sestry i jejich dětí se Johana stala přímou dědičkou trůnu španělského.

To vše se ale událo až několik let poté, co uzavřela sňatek se svým bratrancem Filipem Sličným. Ačkoli byla svatba domluvena rodiči, snoubenci se do sebe na první pohled zamilovali a z vlastní vůle předstoupili před oltář hned druhý den po prvním setkání.

Nevěrný manžel a žárlivá žena

Počáteční vášeň brzy vystřídaly žárlivé scény. Filip byl, jak jeho přízvisko napovídá, velice atraktivní mladý muž a dámy se kolem něj jen točily. K rozhořčení své manželky je střídal v posteli mnohem častěji než povlečení, a čím víc se s ním kvůli tomu Johana hašteřila, tím víc se jí vyhýbal. Nedá se přitom říct, že by ji zanedbával úplně: manželům se postupně narodilo šest dětí.

Scény neustávaly. Johana žárlila na všechny dvorní dámy i služebné, jedné dívce dokonce nechala ostříhat vlasy, aby nevypadala tak svůdně. Filip se hysterickým záchvatům své ženy bránil tím, že ji zamykal v pokoji. Mezi služebnictvem se šuškalo, že paní domu zešílela.

Johana se vzpamatovala ve chvíli, kdy se oficiálně stala španělskou královnou. Zaradoval se i její manžel, jenž tak přišel k obrovskému dědictví jako slepý k houslím. Manželé se vydali do Španělska, aby se společně ujali vlády.

Jenže Johanin otec Ferdinand prohlásil, že jeho dcera není dostatečně psychicky vyrovnaná na to, aby mohla vládnout, a označil se za jejího regenta. To Filipa značně znepokojilo; uznal sice, že je Johana "blázen", nicméně pokud má někdo vládnout za ni, měl by to být on sám.

Ferdinand s Filipem spor urovnali tajnou dohodou, přičemž Johanu za jejími zády zbavili moci a kralování se ujal Filip. Moc dlouho se ale na trůnu neohřál - na podzim roku 1506 znenadání zemřel. Historikové se domnívají, že ho Ferdinand možná nechal otrávit.

Líbala mrtvolu

Johana se po manželově smrti zhroutila. Odmítala jíst i spát, jen ležela u jeho rakve a doufala, že Filip zase obživne. Po třech měsících se rozhodla, že manželovy ostatky převeze do Granady. Ačkoli byla v pokročilém stadiu těhotenství, vydala se na dlouhou pouť osobně. Cestou nechávala rakev otvírat, aby svého chotě mohla líbat. V té době se už jeho mrtvola značně rozkládala a služebnictvu se dělalo nevolno.

Johanin otec Ferdinand průvod zastavil a Johanu převezl k sobě. Krátce ji nechal naoko vládnout a poté ji uvěznil na zámku v Tordesillas, kde přežívala zamčená v pokoji až do své smrti v roce 1555. Historikové se přiklánějí k názoru, že trpěla schizofrenií nebo manio-depresivní psychózou. Není však jasné, do jaké míry byla skutečně "nesvéprávná" a do jaké míry se o její pověst šílené ženy postaral mocichtivý otec.

Akční letáky