J. Langefeld: Poslala tisíce lidí do plynových komor, přesto ji vězni obdivovali

8. listopad 2019 četba na 3 minuty
Johanna Langefeld

Johanna Langefeld

Foto: winto

Příběhů nejkrutějších dozorců a dozorkyň z koncentračních táborů za druhé světové války je opravdu mnoho a ze všech neskutečně mrazí. Naštěstí, dá-li se o štěstí opravdu mluvit, se do řad trestajících občas dostane i někdo se svědomím. Johanna Langefeld patří k těm, které se násilí příčilo. Právě to jí po válce zachránilo život.

Do koncentračního tábora v Lichtenbergu se bývalá učitelka ekonomiky a matka jednoho dítěte dostala v roce 1939. Ani se tam neohřála, když byl tábor přestěhován do Ravensbrücku. V botách dozorkyně se cítila víc než dobře, jako učitelka věděla, jak si mezi vězeňkyněmi zjednat respekt. Později byla pověřena rozdělováním vězňů, a to na ty práce zdatné, a na starší a slabší, které rovnou posílala do plynových komor.

Ač určitým způsobem vězně tyranizovala, nikdy se neuchýlila k fyzickému trestání. Probuzení z Hitlerova děsivého snu přišlo ve chvíli, když zjistila o tajných experimentech na lidech. Skutečnost, že se to děje přímo v jejím táboře, jí otřásla do morku kostí. O jejím zhoršujícím se psychickém stavu a depresi později promluvila Langefeldina bývalá sekretářka-vězeňkyně.

Protože odmítala vězně trestat, převeleli ji do Osvětimi, kde dostala za úkol vybudování nového ženského tábora. Přestože rozdělování vězňů měla v popisu práce už v Ravensbrücku, v Osvětimi se už této úlohy nechtěla ujmout.

Pohnuté svědomí jí nakonec nedovolilo splnit jakýkoliv krutý úkol. Dosvědčil to bývalý velitel tábora Rudolf Höss. ,,Johanna Langefeld odmítala plnit zadané instrukce, protože situaci v táboře nezvládala. Ženský tábor jsem proto podřídil jinému velitelovi." Ve vedení však na rozkaz Heinricha Himmlera zůstat musela, Heinrich nechtěl, aby do ženské věznice chodili muži.

V létě 1942 Langefeld navštívila vysokého hodnostáře a přesvědčila ho, aby ji převelel zpět do tábora v Ravensbrücku. Že se nic nezměnilo a vězni jsou stále týráni pochopila hned po příchodu. Přílišný soucit se nelíbil velitelovi, který ji zbavil funkce dozorkyně a Langefeld zatkli. K soudu nikdy nepřišla. Utekla do Mnichova a začala pracovat pro automobilku BMW.

Na konci války si ji našla americká armáda. Soudce ji za podíl na vraždění chtěl odsoudit k trestu smrti, nakonec rozsudek změnil na doživotí. Mnoho ze svědků z řad bývalých vězňů mluvilo s velkou úctou, respektem a obdivem. Z vězení utekla o rok později o Vánocích; pomohly jí bývalé vězeňkyně, které na její lítost a soucit nezapomněly a velmi k ní přilnuly. 

Jako hledaná osoba se nemohla skrýt u rodiny, a rozhodla se pro život na útěku. Zhruba deset let se schovávala v klášteře, a když se situace kolem ní uklidnila, emigrovala do Německa a vyhledala svou sestru. Langefeld zemřela jako “svobodná“ žena v roce 1974 ve věku 73 let.

Akční letáky