Johanně Rufové bude letos 90 let. Je poslední žijící osobou, která pobývala v Hitlerově bunkru pod Berlínem v období před a po pádu Německa. Do zdravotního personálu „Bund Deutcher Madel“ se po škole přidala jako dobrovolnička. Své neopakovatelné zážitky se rozhodla povyprávět světu v memoárech Facka pro malého Goebbelse.
Že by ochrana v podzemním bunkru byla jakési privilegium, se říct nedá. Spolu s početným zdravotním personálem musela být vždy po ruce, dnem i nocí, v důsledku toho trpěla chronickým nedostatkem spánku. Rufová, tehdy 15letá dívka, si i přesto čas na psaní deníku našla a ze svého pobytu mezi mocnými nacistickými pohlaváry nevynechala jediný okamžik.
Facka pro Goebbelse mladšího
V knize například zmínila speciální ceremonii. Zdravotní sestry se měly setkat s Adolfem Hitlerem, který měl ty nejschopnější vyznamenat. Jenže některé sestry na shromáždění přišly ve špinavých blůzách, a z ceremonie sešlo. Po vyprání oblečení se náhradního termínu nedočkaly, protože Hitler spáchal sebevraždu.
Patrně nejkontroverznější moment, který nejednomu člověku utkví v paměti, je uštědření facky syna druhého nejmocnějšího muže Německa. Rufová přiznala, že ztratila nervy, a později svého činu litovala.
"Dlouhou dobu jsem se styděla, protože jsem malému Goebbelsovi, Helmutovi, vrazila facku. Byl tak drzý. A nadmíru roztěkaný. Pohrozila jsem mu, že mu dám facku. On řekl ,tak do toho!‘, tak jsem mu ji dala.“
Vítězství je za dveřmi!
Malý Helmut si žádné psychické následky neodnesl – o pár hodin později otrávila jeho matka Magda sebe i svých šest dětí.
Poslední dny před kapitulací Německa vládl v bunkru chaos i bludné představy. Johanna vzpomíná, že když narazila na Goebbelse, s úsměvem na tváři jí sdělil: ,,Vítězství je za dveřmi“. Ovšem jediný, kdo za branami Berlína stál, byla Rudá armáda.
Po Hitlerově sebevraždě se Rufová a další medičky staly zajatkyněmi Sovětů. Po několika měsících byla vzhledem k nízkému věku propuštěna.