Podle legendy Jana zastávala papežský úřad v letech 855–857. Její život ukončil rozzuřený dav ve chvíli, kdy cestou z Baziliky svatého Petra porodila dítě. Okolnosti a detaily příběhu se v pramenech liší, zpochybnění jeho pravdivosti ale přinesl až novověk.
Volně vyprávěno, Jana byla dcerou anglických misionářů šířících křesťanskou víru na území dnešního Německa. Do 12 let se vzdělávala v klášteře ve Fuldě, další vzdělání však bylo ve své době umožněno jen chlapcům. Když osiřela, vydala se v mužském převleku na pouť Evropou, přičemž studovala a vyučovala na církevních školách.
Touha být mužem byla ve středověku u vzdělané dívky pochopitelná. Žena byla považována za méněcenný odlitek muže či přímo za ďáblova spojence. Někteří duchovní dokonce věřili, že žena může být přijata do nebe jen tehdy, pokud se její duše po smrti přemění na mužskou. Toho mohla dosáhnout jen velmi pobožným životem. Jana se možná o tuto přeměnu duše pokusila už za života.
Její kariéra stoupala způsobem, o jakém si mnohý muž mohl nechat jen zdát. Uchytila se v samotném Vatikánu a pro svou bystrou mysl, léčitelské znalosti a ctnostné životní návyky byla nakonec zvolena i papežem.
Ani tento bod nemůžeme označit za nepravděpodobný. Jistě, probojovat se na nejvyšší církevní post není vůbec snadné a zároveň si těžko představíme, že by na to měla nějaká převlečená žena odvahu. Už by si opravdu koledovala... Ale prameny naznačují, že Jana ze svého zvolení velkou radost neměla. Dokonce prý prohlašovala, že "není hodna vládnout". O papežský stolec zřejmě nikdy sama od sebe neusilovala. Proč se kardinálům tak líbila? Nejspíš jim imponoval fakt, že na rozdíl od ostatních kandidátů se neoddávala milostným orgiím s milenkami, které tehdy byly u církevních hodnostářů běžné. Z morálního hlediska byla ideálním papežem.
Kresba z roku 1474 vyobrazující porod papežky Jany
Když se ale provalilo, že za její cudností nestojí nic jiného, než její ženská identita, ještě ke všemu "poskvrněná" těhotenstvím, pro církev to znamenalo obrovskou ostudu. Z tohoto důvodu se také dnešní historici domnívají, že legenda o papežce Janě byla vytvořena záměrně jako satira, která měla poukázat na pokrytectví Vatikánu a propagovat reformační myšlenky.
Pro pravdivost legendy naopak hovoří dochovaná stolička s otvorem, kterým se prý ve středověku papežovi kontrolovalo pohlaví. Opatření bylo údajně zavedeno právě na popud skandálu s papežkou Janou. Přímý důkaz o tom ale opět neexistuje.
Olej do ohně nedávno přilili také archeologové, kteří objevili stříbrné mince s monogramem dosud neznámého papeže. Podle jejich názoru mohlo jít o monogram papeže jménem Johannes Anglicus, za kterým se skrývala právě legendární Jana.