Je to jako pohádka se špatným koncem o tom, jak myší utopie vedly k chmurným předpovědím budoucnosti lidstva. Experiment, který ukázal, že nadbytek všeho, blahobyt, bezpečí a ideální podmínky mohou vyústit ve změnu chování, agresi, nenávist, zabíjení a neodkladný konec.

Myší utopie

Představte si myší ráj. Jakousi myší utopii, kde je všechno tak, jak si myši představují. Neomezený přísun potravy, bezpečné teritorium, tedy ideální podmínky pro rozmnožování i život bez problémů. Přesně takové prostředí vytvořil pro myši známý výzkumník John Calhoun, který se po dobu více než dvaceti let zabýval tím, kam by vedl blahobyt a jak moc by změnil chování populace. Vše demonstroval na populaci myší, ale závěry jeho pokusu lze aplikovat i na lidstvo samotné.

V 50. až 70. letech 20. století vytvořil Calhoun myší ráj. V teritoriu nejprve zavřel osm myší – čtyři samečky a čtyři samičky. Ti po chvíli zjistili, že lepší místo nikdy nepoznali. Měli zde dostatek potravy, více pater a dostatek prostoru i odlehlé malé hlodavčí byty. John Calhoun tak chtěl prozkoumat vliv hustoty populace na chování.

Postupem času se ukázalo, že myši, které se začaly masivně rozmnožovat, se přestaly zajímat o cokoli jiného. Jejich populace se rozkastovala, začala se zde objevovat myší agrese a šikana vůči slabým a neadaptabilním jedincům, matky požíraly své děti, samci se odmítli rozmnožovat a myši nakonec během tří let vymřely do posledního jedince. To, co nejdřív vypadalo jako myší ráj, se velmi rychle zvrtlo v nekontrolovatelné přelidnění, populační kolaps a zlověstné vzorce chování.

Na experiment se podívejte na tomto videu:

Zdroj: Youtube

Z ráje do pekla za pár týdnů

Myši byly nejprve nadšené ze svého prostředí. Jenže pak jich začalo být moc a chování se rapidně změnilo. V době největšího zalidnění trávila většina myší každou vteřinu života ve společnosti stovek jiných myší. Shromažďovaly se na hlavních náměstích, čekaly na krmení a začaly na sebe útočit. Jen málokterá samice donosila svá mláďata do konce, a i když se tak stalo, samice přirozeně své děti sežraly, anebo o ně nejevily zájem. Často pouze polovinu mláďat přemístily do bezpečí a na zbytek zapomněly, dokonce cestou často mládě upustily a opustily.

Vyčlenila se skupina jedinců, kteří se začali zajímat jen sami o sebe, Calhoun je pokřtil „Krásní“. Byli dokonalí, odmítali se pářit, nebojovali a jen jedli a spali. Patřily k nim většinou samice a jen málo samců. Separovali se od ostatních, nebojovali, jen si čistili kožíšky a starali se o sebe. Když začal populační pokles, Krásní sice byli násilí a smrti, ale zcela ztratily kontakt se sociálním chováním. Nepářili se, nestarali o mláďata, takže i oni postupně do jednoho vymřeli, protože se nereprodukovali.

Aplikace na lidstvo

Calhounovy experimenty, zejména projekt Vesmír 25, byly v 60. letech interpretovány jako důkaz toho, jaký osud čeká lidi v přelidněném světě. Neobvyklé chování, které Calhoun pozoroval u myší, dostalo termín "behaviorální propad" a rychle se vžilo i v populární kultuře.

Ukázalo se, že přeplněné městské oblasti předznamenávají riziko morálního úpadku. Na Calhounův myší experiment pak navázali jeho současníci, vznikla řada vědeckofantastických děl, komiksy a knihy či filmy.

Novodobá historie pak interpretaci Calhounova díla změnila. Doktorka Inglis-Arkellová vysvětluje, že Calhounem vytvořená stanoviště v myší utopii nebyla ve skutečnosti přelidněná, ale že izolace umožnila agresivním myším vykolíkovat si území a izolovat ty krásné.

"Namísto populačního problému by se dalo tvrdit, že Vesmír 25 měl problém se spravedlivým rozdělením," říká Inglis-Arkellová.

Calhounova práce nám sice nedala odpovědi na naši budoucnost, ale varovala nás. Tento model lze nesporně použít a je vzácné, že z jedné studie nebo série studií lze vyvodit jednoznačné závěry. Jak říká historik medicíny Edmund Ramsden, v konečném důsledku sice může Země trpět přelidněním, ale lidé se s ním dokážou vyrovnat. Ramdsen s Vesmírem 25 nesouhlasí a považuje jen za pochybný a nebezpečný.

Naopak výzkumník Jonathan Freedman aplikoval podobný pokus na lidský model. Oslovil středoškoláky a vysokoškoláky a i u nich za podobných podmínek konstatoval morální úpadek. Jeho příčinu ale viděl v nadměrné sociální interakce.

Budiž nám dnes útěchou, že ne všechny Calhounovy myši se zbláznily. Ty, které dokázaly ovládat prostor, vedly relativně normální život.


Zdroje:

uptownerd.com, pictolic.com, www.smithsonianmag.com