José Mujica (84) vyrostl v chudém prostředí a má za sebou pohnutý život. V 70. letech se účastnil odboje proti tehdejšímu diktátorskému režimu, několikrát byl dlouhodobě vězněn a hrozila mu poprava. Oddychnout si mohl až za nové vlády, která v roce 1985 politické vězně osvobodila amnestií.

K postu prezidenta se Mujica dostal coby obyčejný člověk z lidu, který žije s manželkou na polorozpadlém statku a pěstuje chryzantémy. A takovým zůstal po celý volební mandát. Odmítl se nastěhovat do luxusní prezidentské rezidence a z kanceláře se vracel domů na farmu, kde ho čekala manželka, psík a několik traktorů. Pro úplnost dodejme, že ani tuto zemědělskou usedlost s vybavením Mujica nepořídil za vlastní peníze, ale vyženil ji.

Prezidentský plat mu při jeho stylu života připadal příliš vysoký, a tak z něj v přepočtu okolo 240 tisíc Kč rozdával chudině a začínajícím živnostníkům. Pro sebe si nechával něco málo přes 15 tisíc korun.

Mujica nehodlal rozhazovat peníze ani za stylisty, a tak na mezinárodní setkání jezdil v plandavých džínách a staromódních košilích. Vůbec mu nevadilo, že ho jeho zahraniční kolegové z legrace přezdívali "nejchudší prezident světa".

"Když nic nemáte, jste svobodnější, protože nemusíte od rána do večera dřít jako otrok, abyste si majetek udrželi," vyjádřil svou životní filosofii Mujica, který si navíc díky nemajetnosti vystačil s dvoučlennou ochrankou.

Ačkoli uruguayský národ obdivoval jeho osobnost, ne všichni v zemi vítali jeho politická rozhodnutí. Mujica v konzervativní Uruguayi například povolil potraty do 12. týdne těhotenství, posvětil sňatky homosexuálů a legalizoval marihuanu. Jeho popularita z tohoto důvodu na konci jeho mandátu poněkud oslabila, přesto ale Mujica zůstává příkladným vzorem politika, jemuž opravdu nejde o osobní obohacení.