Josefova matka Marie Terezie se snažila svým dětem zajistit tu nejlepší výchovu, třebaže občas až příliš přísnou. Z Josefa vyrostl přemýšlivý a zodpovědný mladý muž, který se vážně zabýval politickými otázkami a problémy zemí, jejichž správu měl jednoho dne převzít do vlastních rukou. V tomto směru se výchova povedla. V osobních vztazích byl však Josef nejistý a ostýchavý, až se mu dvořané posmívali, že se chová jako ten "biblický Josef z Egypta, co prchal před svody manželky bohatého velmože".

Poučení o manželském životě vyslechl s rudými líčky a matce nato oznámil, že se ženit nebude, protože je příliš zaneprázdněn pracovními povinnostmi. Marie Terezie ale jeho námitky ignorovala a domluvila mu sňatek s Isabelou Parmskou, vnučkou francouzského krále Ludvíka XV.

Zamilovaný nástupník a chladná nevěsta

Když pak Josef svou nevěstu spatřil, stalo se něco naprosto neočekávaného. Po uši se zamiloval. Isabela byla nejen krásná, ale také inteligentní. Mohli jste s ní hovořit o filosofii, vyřešila za vás logický matematický problém, uměla krásně malovat. V Josefovi probudila vášeň, o které se domníval, že v jeho životě nebude mít místo. Chvíli se zdálo, že Marie Terezie měla při výběru opravdu šťastnou ruku. Takovou manželku si Josef nechal líbit.

Ve své zaslepenosti si vůbec neuvědomoval, že s ním Isabela jeho pocity nesdílí. Možná mu to chtěla říct, ale nemohla. Vázala ji dvorní etiketa a slušnost. Svěřila se jen svému zpovědníkovi. Josef ji v ložnici nenechá odpočinout, a jí samé přitom fyzická láska s mužem vůbec nic neříká! Hroutí se, je nešťastná, přepadají ji myšlenky na smrt.

Zpovědník se jí upřímně snažil pomoci. Vymyslel taktiku, že Josefa nechá unavit lovem, dlouhými procházkami a státními záležitostmi, aby už večer neměl na milostné hrátky ani pomyšlení. Moc to nezabíralo.

Josef byl naopak hrdý na to, že se manželce může předvést jako muž, aniž by se přetvařoval a vyvíjel větší úsilí. Isabela se propadla do depresí. Upnula se na nejbližší kamarádku, Josefovu sestru Marii Kristinu.

Dopisy, které jí psala, však nebyly čistě kamarádské. Rýsovaly se v nich mnohem hlubší city. "Tvrdili mi, že den začíná Bohem. Já ale začínám den myšlenkou na osobu, kterou miluji, protože na ni myslím neustále," psala Isabela. Onou milovanou osobou přitom nemyslela svého manžela, ale půvabnou švagrovou...

Tušila, že zemře

Isabela o sobě už před svatbou věděla, že ji muži nepřitahují. Chtěla nastoupit do kláštera, ale rodina pro ni zvolila jinou cestu. Doslova ji to zahubilo. První porod ještě přežila, i když šlo o velmi traumatickou záležitost. Druhého porodu se dopředu děsila. Byla si jistá, že tentokrát zemře. Její temnou předtuchu pomohla naplnit epidemie neštovic, která se zrovna v tu dobu přehnala Rakouskem. Isabela se nakazila a porod nepřežila ani ona, ani novorozená dcera.

V době smrti jí bylo pouhých 22 let. Josef na ni po celý život vzpomínal jako na jedinou opravdovou lásku. Podruhé se oženil jen kvůli matčině naléhání. Tentokrát to byl ale on, kdo se vyhýbal fyzickému aktu. Marii Josefu Bavorskou nikdy neshledal atraktivní a raději vyhledával prchavou zábavu ve vídeňských nevěstincích.

Zdroje: www.stoplusjednicka.cz, www.novinky.cz, dvojka.rozhlas.cz