Byla půvabná, inteligentní, milovala filozofii, matematiku a hudbu. Podle sňatkové politiky Marie Terezie byla ideální ženou pro jejího syna a následníka trůnu habsburské monarchie Josefa. Měla pravdu. Jakmile ji arcivévoda spatřil a dal se s ní do řeči, bláznivě se zamiloval. „Neuplyne den, kdy bych ji neobdivoval,” zapsal si do svého deníku.
Nebyl jediný. Isabella okouzlila celou královskou rodinu. „Má tak krásné vlasy a oči. Hezké rty a nádherně tvarovaná ňadra. Nikdy předtím jsem neviděla tak atraktivní bytost,” poznamenala si Josefova sestra a oblíbenkyně své matky Marie Kristina alias Mimi.
Josef II. a manželka Isabella
6. října roku 1760 se slavila velkolepá svatba a parmská princezna se definitivně přestěhovala do Vídně. Na první pohled vypadala šťastně. Trávila čas psaním básní a zaznamenáváním svých myšlenek. I Josef byl spokojený. Španělka byla vášnivá a dopřála mu cokoli, na co pomyslel. Zanedlouho tak mladý manželský pár ohlásil Isabellino těhotenství.
Isabella Marie Parmská
V tu chvíli se ale s mladou ženou něco stalo. Propadla melancholii a depresím. Všude kolem sebe viděla faleš a neporozumění. Cítila se sama a opuštěná. Vysvobození přišlo v podobě její švagrové Marie Kristině. „Úplně jsem se zbláznila a nevím, co dělám. Největší radost mám, když mohu být s tebou,” napsala jí Isabella v jednom svém listu.
Podle rakouského historika Hans Magenschaba není jisté, zda se jejich milenecký vztah vyvíjel postupně nebo byl spontánní. Dopisy psané Bourbonkou jsou ale výrazem těch nejintimnějších vztahů mezi lidmi a obrovské touhy po rozkoši. „Mohu přísahat, že chci zemřít na tvých prsou,” svěřila se a pokračovala: „Má útěcho, doufám, že tě dnes o půl jedenácté uvidím. Líbám tvůj andělský zadeček.”
Smrt je vysvobození
Čas strávený s Marií znamenal pro Isabellu únik od trvalého neklidu. Jen v jejích komnatách mohla ukázat svou pravou tvář, neřídit se strnulou etiketou a nevnímat pomluvy. Jakmile ale za sebou zavřela dveře, výčitky a stres byly zpět. „Nepřetržitě svůj život urážím. Nejsem k ničemu. Kdyby nám bylo dovoleno se zabít, asi bych se o to pokusila.”
I přesto, že dva roky po svatbě porodila zdravou holčičku, mateřství ji klid do duše nepřineslo. Naopak se její depresivní stavy stále prohlubovaly. Ani Marie Kristina ji nedokázala pomoci. „Tvá náklonnost k smrti buď pramení ze sebelásky nebo z touhy po hrdinských činech,” odbyla ji v jednom z mála dopisů, které se zachovaly. Lze tedy předpokládat, že milenecký vztah nebrala tak vážně jako její švagrová. Sama byla zamilovaná do prince Ludvíka Evžena Württemberského a měla před svatbou se saským princem Albertem Kazimírem.
Konec krásné princezny byl tragický...
Pak přišel podzim roku 1763 a epidemie neštovic. Parmská princezna byla opět těhotná. Horečka způsobila, že začala předčasně rodit. Holčička však zemřela. Isabella ji následovala další den za úsvitu. Měsíc a tři dny před svými 22. narozeninami.
Zdroj:
www.en.wikipedia.org, www.dvojka.rozhlas.cz, www.creativehistorian.co.uk
