Zajímavý na jevišti

Zajímavý vzhled, zádumčivá mimika, zastřený hlas a úsporná gesta… Tak ho znají z jeviště návštěvníci divadel, kde skvěle ztvárnil bezpočet postav prostých a obyčejných lidí, dramatické role i komediální postavy. Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1937 ve filmu Lízin let do nebe. Navzdory tomu, že měl kvůli odmítavému postoji k minulému režimu problémy a jednu dobu nesměl hrát, za bezmála šest desetiletí sehrál přes dvě stovky menších rolí, ale i „velké lidské“ postavy“. Známe ho z pohádek, televizních seriálů i filmů, ať už jako popleteného Plhu (Marečku, podejte mi pero), Bohouše Císaře (Chalupáři), či rádce Iks (Šíleně smutná princezna) nebo dědu Komárka (Na samotě u lesa) i mnoha dalších.

Zvláštní podivín

Stejně skvělý jako herec byl i „skvělý a zlatý člověk“, tak na něho vzpomíná jeho životní partnerka a velká láska, herečka a dabérka Marika Skopalová (*1974), ač na některé své kolegy i okolí působil poněkud odtažitě a jako svérázný podivín. Přestože se na jevišti dokázal otevřít a dát své roli naprosto vše, v životě byl spíš uzavřený, měl rád klid a velkou společnost nevyhledával. Své soukromí si přísně střežil. Dle paní Skopalové si lidi moc k tělu moc nepouštěl. Potřeboval druhého člověka nejdříve poznat a trvalo mu delší dobu, než se mu i on sám vnitřně odhalil. Pokud se s někým spřátelil, už na něho nedal dopustit.

Byl také silně věřící katolík, svou vírou v Boha se netajil, čímž byl trnem v oku tehdejší vládnoucí straně. Ve svém trabantu jezdil po jižních Čechách a udržoval a opravoval kapličky. Byl také skvělý muzikant, své hudební nadání zdědil po svém otci. Díky svému hlasu byl oblíbený i v rozhlase.

Dar od Boha

Josef Kemr se narodil v Praze dne 20. června 1922 do prosté rodiny. Otec byl švec, matka švadlena, ale jeho touhu hrát a nadání podporovali. Už v deseti letech zpíval v Polské krvi, poté v různých pohádkách či vánočních a velikonočních hrách. „Profesionálním“ hercem, tedy tím, který dostává plat, se stal po vystudování obchodní akademie, kdy se přidal k divadelní kočovné společnosti A. Budínské – Červíčkové (1942-1945). Než v se v roce 1965 stal členem činoherního souboru Národního divadla, kde hrál až do svého úmrtí, působil před tím na čtyřech menších scénách.

O herectví a životě vypráví pan Kemr na následujcím videu (1989):

Zdroj: Youtube

Za své celoživotní mistrovství v činohře získal v roce 1993 čestnou Cenu Thálie. O rok později mu lékaři diagnostikovali rakovinou žaludku. Pral se s ní statečně a přes bolesti, které musel mít, hrál do poslední chvíle a nedal na sobě nic znát. Zákeřné nemoci podlehl 15. ledna 1995.

Lásky pana Kemra

Do druhé ženy svého života, výše zmíněné partnerky Mariky, se Josef Kemr zamiloval jako vdovec. Před tím byl téměř 25 let ženatý s o jedenáct starší herečkou a divadelní režisérkou Evou Foustkovou (1911-1977). Jejich manželství bylo bezdětné. Po jeho smrti se objevily zprávy, že měl pan Kemr nemanželského syna. Lépe řečeno, tvrdil to jistý Vladimír, který je herci skutečně podobný. Že prý mu to prozradila maminka krátce před smrtí. Měli se údajně poznat v 50. letech. Tomu paní Skopalová však ani trochu nevěřila. Ten „pán“ se měl narodit v době, kdy byl Kemr teprve dva roky ženatý. Dle ní to zcela odporuje jeho přístupu k životu, a jako u silně věřícího u něho nevěra nepřicházela v úvahu. Rozporuplné jsou i některé informace, které pan Vladimír tisku sdělil. Není jisté, zda mu to jeho matka skutečně řekla, či jen využil své podoby.

Ať se pan Kemr jako mladý „zapletl“ či ne, i tak zůstává jedním z našich hereckých velikánů. Pohřbený je na hřbitově farnosti kostela sv. Matěje, kde si ještě za života nechal postavit hrobku.

Zdroje: sip.denik.cz, www.ahaonline.cz, zeny.iprima.cz, www.csfd.cz