Bestie z Belsenu a Osvětimi: Josef Kramer po válce dostal, co zasloužil

17. prosinec 2019 četba na 4 minuty
Josef Kramer, velitel tábora Bergen-Belsen

Josef Kramer, velitel tábora Bergen-Belsen

Foto: profimedia

Věčně nezaměstnaný Josef Kramer spatřil v nacistickém hnutí světlo na konci tunelu. Z juniorské pozice se vypracoval až na vedoucího táborů Auschiwtz-Birkenau a Bergen-Belsen. Ač se jeho pomoc vyhladovělým vězňům ke konci války zdála jako šlechetná, chtěl si jí pouze vykoupit milost – i přes tento záblesk lidskosti u nich navždy zůstal „Bestií z Belsenu a Osvětimi“.  

Zda-li ho k činům budoucím donutila striktní výchova a téměř žádná rodičovská láska, je věcí spekulace. Josef Kramer, narozen roku 1906, byl jedináček a rodina se k němu chovala jako ke studentovi katolické školy. Emoce se doma neprojevovaly, mateřské obětí či otcovská pochvala byly pro malého Josefa zcela neznámými gesty.

Nacistická záchrana

Když mohl, odešel od rodiny a vyučil se elektrikářem. Práce mu šla od ruky, dokud se do země zcela nečekaně nevřítila ekonomická krize a neukradla mu zaměstnání. Od roku 1925 se pokoušel najít jakoukoliv práci, dokonce se vrátil domů a hledal v rodinných řadách, ale kromě pár krátkodobých brigád se mu nenaskytlo nic, co by ho drželo daleko od rodiny, ke které se musel celý nešťastný znovu nastěhovat.

Roku 1931 se přidal k NSDAP. A přestože byl další tři roky stále nezaměstnaný a žil z ruky do pusy, nacistická strana mu dodávala naději v lepší zítřky. Jeho prvním opravdovým zaměstnáním po téměř 10 letech se stal strážný v koncentračním táboře Dachau. Svědomitý a velice pracovitý Kramer dokázal u svých nadřízených vzbudit dojem, a ve stejném roce byl povýšen a působil na komandatuře v táboře Esterwegen.

Z nuly na velitele


S dalšími roky pendloval z jednoho zařízení do druhého: vrátil se zpátky do Dachau, přestoupil do Sachsenhausen, v roce 1938 odešel do Mauthausenu dělat zástupce velitele tábora a s otevřením Osvětimi v roce 1940 byl vybrán jako zástupce Rudola Hösse.

Právě Höss v něm viděl materiál na vedoucího celého tábora a poslal oslnivého Kramera na školení zpátky do Dachau. Než se dostal na svá dvě poslední působiště, vyzkoušel si, jaké to je vést tábor Natzweiler-Struthof.

Stejným způsobem, jako kariérně vystoupal z 0 na 10, stoupalo i jeho sebevědomí. Ze začátku vyplašený dozorčí si na vedoucích pozicích dokázal srovnat pořádek svou mimořádnou krutostí, kterou prezentoval na nevinných Židech. K vraždám se však uchýlil málokdy, na to měl lidi pod sebou.

Bestie z Bergen-Belsen


8. května 1944 dostal pod palec Auschwitz-Birkenau, ale dlouho tam nepůsobil; evakuace tábora ukončila jeho vládu v listopadu stejného roku. Ihned poté ho převeleli do Bergen-Belsen, kde rozpoutal opravdové peklo.

Vězni mu přezdívali Bestie z Belsenu a Osvětimi. Kramer páchal násilí a vybíjel si frustrace na každém, kdo mu padl pod ruku. Vězni se ranních nástupů děsili, protože si Kramer vždycky vybral pár jedinců, které surově zmlátil nebo nechal stát v bahně až do večerního počítání.

Když vedoucí dostali zprávu, že se blíží nepřátelé, Kramer zcela obrátil. Podle svědectví bývalého vězně a pamětníka Tomáše Reichentala ze Slovenska se Kramer beznadějně snažil najít jídlo pro hladové a tyfem stíhané vězně.

Pohnuté svědomí


Ve své knize napsal, že Kramer posílal dopisy nadřízením a popisoval hrozný stav tábora a nechal vojáky sbírat jídlo z okolních vesniček. Reichental se domnívá, že za vším stála blížící se německá prohra a Kramer si pouze chtěl zachránit vlastní záda.

,,Věděl, že se všechno záhy změní, a možná ho napadlo připravit si obhajobu proti případným budoucím obviněním. Ale pravdu se nikdy nedozvíme, ať byla jakákoli.“

Po osvobození tábora 15. dubna 1945 padl do rukou britských vojáků. Spolu s 10 dalšími válečnými zločinci byl britským válečným soudem v Lüneburgu odsouzen k trestu smrti oběšením. Své poslední dny strávil Kramer ve věznici Hameln, než ho 13. prosince 1945 připravili o život.

Akční letáky