Tomuto umělci bude letos v září úctyhodných pětadevadesát let. Za svůj dlouhý život stihl ztvárnit nesčetně rolí, nicméně jak jsme si řekli už v úvodním slovu, lidé si ho pamatují hlavně pro tu jednu osudovou roli. Ostatně až si o ní povíme více, nebude vám to připadat nikterak zvláštní. Mnohé scény z inkriminovaného snímku se totiž dají z paměti jen těžko vymazat.
Pojďme si nejdřív představit umělce jako takového a jeho role, které předcházely té nejslavnější. Narodil se v Praze, ale podstatnou část svého života strávil také v Jihlavě. Nicméně na pražském Žižkově vyrůstal se svým pozdějším kolegou Vladimírem Brabcem.
Na Jihlavu má rodák z Prahy snad ty nejlepší vzpomínky, jaké vůbec lze mít. „Nejvíce vzpomínám na jihlavské diváky, zvláště pak ženy, které byly vždy okrasou hlediště. Však jsem se také s jednou z nich šťastně oženil a v Jihlavě se nám narodila dcera Dominika,“ zavzpomínal umělec na své mládí.
Werich mu slíbil práci, ale tu pak nedostal
Toto město pro něj bylo plno zážitků a dojmů. Ať už se to týkalo jeho profese, kdy si díky hostování známých herců v Horáckém divadle zahrál například i po boku Karla Högera nebo takových těch obyčejných lidských, kdy zažil vzestup hokejové Dukly.
Je více než jasné, že Jihlava měla v jeho srdci své místo, protože když se s ní loučil, kvůli návratu do rodné Prahy, nechybělo mu mnoho k slzám. „Když mi orchestr při odchodu do šatny zahrál poslední písničku na rozloučenou, bylo mi hrozně,“ cituje jeho slova web iDnes.cz.
Do Prahy odešel kvůli Janu Werichovi, který ho chtěl do angažmá Divadla ABC. Bohužel, než se tak stihlo stát, Werich ztratil v divadle vliv a z domluvené práce sešlo. Naštěstí se mu ale podařilo uplatnit v Československém rozhlase a také se začal pohybovat ve světě barrandovských ateliérů, tedy filmu.
Aby ho lidi nepoznali, nechal si narůst plnovous
Od toho to už byl jen krůček k oné osudové roli. Všechno to „spískal“ režisér Jiří Sequens, který si ho vyhlédl v katalogu. Herec jej zaujal svým vzhledem a Sequens ho vyhodnotil jako ideálního pro obsazení jedné z rolí v kriminálním seriálu. Nejednalo se samozřejmě o nic jiného než v té době populární „Zemanovky“.
Umělec měl ztvárnit syna, kterého jeho vlastní otec málem zabije. Zde už asi tušíte, že se jedná o díl s názvem Studna. Samotné natáčení byla velká „legrace“, ovšem asi jak pro koho. Lidé ze štábu totiž nemuseli v začínajícím podzimu skákat na barrandovském poli do studny plné vody. „Bylo to na podzim, už foukalo, a tak jsme si spolu s oběma Vladimíry, Brabcem a Rážem, koupili láhev rumu a vařili v autobusu grog. Catering tehdy nebyl,“ zavzpomínal na natáčení pro blesk.cz herec, který ve snímku nosil jméno Brůha.
Tento díl 30 případů majora Zemana se skutečně vryl do paměti diváků. V jedné scéně je totiž až neskutečně realisticky zachycena zavražděná matka, a to záběry měly být ještě naturálnější. „Když jsem po výkřiku matky vyběhl do ložnice, ležela tam s víc než realisticky rozťatou hlavou a kolem bylo moře krve. To šlo pryč,“ vzpomíná televizní Brůha na smrt své seriálové matky.
Jen co se díl v televizi odvysílal, začali ho lidé na ulici poznávat. Volali na něj „Pane Brůho!“ A tak si kvůli tomu nechal narůst plnovous. Kvůli této roli i později odmítl další, podobně laděnou. Mělo se jednat o vraha ve filmu Černá punčocha. Jeho kroky se poté tedy ubíraly jiným směrem.
V roce 1985 se ocitl v Kabaretu U Fleků, kde strávil dlouhých patnáct let. Poté ovšem přišly restituce a nový majitel tento podnik zavřel. Dnes si již užívá zaslouženého odpočinku a možná i s nadějí vyhlíží novou životní událost. Vždyť za pár let Josefu Kubíčkovi bude sto! Poznali jste jej dle indicií?