Jedním z těchto lidí byl i „bláznivý český rytíř ve zbroji“, který se na koni postavil proti nacistickým tankům. Hrdina ze Šumavy žil v jiném století a v jeho podání ožil příběh důmyslného rytíře Don Quijota de la Manchi.
Rytíř moderní doby
Český národ po zabrání pohraničí nakonec kapituloval. Nejtěžší bylo smířit se s tím, že nás potenciální spojenci v boji proti Adolfu Hitlerovi nepodpoří. Naše připravená armáda byla nucena přepustit sofistikovaný obranný systém hranic silnějšímu nepříteli. A žádný odpor se tedy nakonec nekonal.
Josef Menčík, majitel zámku v Dobrši na Strakonicku, to ale cítil jinak. Byl naprosto očarován historií a miloval staré středověké časy, dnes bychom mu přezdívali „rytíř moderní doby“. Běžně jezdil krajem na koni a v rytířské zbroji. Vypadal jako blázen, ale v hlavě to měl právě úplně srovnané.
Sbíral starožitnosti a různé zvláštní předměty a chtěl vrátit svému zámku ztraceného rytířského ducha.
Němci byli připraveni na vojenský odpor československých občanů či vojáků. Co ale nečekali, byl vyzbrojený rytíř na koni.
Němci oněměli překvapením
I když jej sousedé považovali za podivína, do kroniky místního života se zapsal neuvěřitelným gestem odvahy. Podařilo se mu zastavit nacistickou armádu. V sedle svého koně a v rytířské zbroji.
Jednoho dne se takto oděn nečekaně objevil v cestě nacistickým tankům, které postupně převzaly vládu nad československým pohraničím. Němci byli naprosto šokováni, dokonce až tak, že na chvíli tanky zastavili.
Hranice na Bučině tak zažila něco nevídaného: Němci byli připraveni na vojenský odpor československých občanů či vojáků. Co ale nečekali, byl vyzbrojený rytíř na koni. Ten jim vzal doslova dech. Chvilku na něj nevěřícně hledali, a pak tanky pokračovaly dál, aniž by cokoli statečnému Menčíkovi udělaly. Fakt, že se tankům postavil jediný samozvaný hrdina, vzbudil zřejmě respekt i v nacistech.
Josef Menčík stál sám, ve zbroji a na svém koni, proti nacistickým tankům (ilustrační foto)
Rytíř milující slanečky
Menčík byl stejně důsledný a podivuhodný (až podivný) i ve svém osobním životě. Kromě již zmíněné snahy navrátit zámku starého ducha byl stejně proslulý svými zvláštními jídelními zvyky. Vždy při odchodu z hostince spolkl celého slanečka, zapil jej rumem a zhluboka zařval.
Zámek v Dobrši koupil od bohatých Schwanzenbergů, kteří se jej po ničivém požáru zbavili. Mnoho podrobností o jeho životě není známo. Jen to, že o zámek po znárodnění v roce 1945 přišel.
Ale památný okamžik, v němž ukázal své skutečné rytířství, se nesmazatelně zapsal do naší historie.
Zdroje:
