Konec života doktora Smrt z Osvětimi: Trestu unikl, dožil v hrozných podmínkách

20. prosinec 2020 četba na 4 minuty
Josef Mengele v Osvětimi rozhodoval, kdo půjde z transportu přímo do plynové komory.

Josef Mengele v Osvětimi rozhodoval, kdo půjde z transportu přímo do plynové komory.

Foto: Profimedia.CZ / Shutterstock.com

V říjnu roku 1977 přistál Rolf Mengele v brazilském Sao Paulu a třemi taxíky se dopravil k domu rakouských manželů Bossertových. Ti ho zavezli na adresu, kterou neměl nikdo znát: ulice Alvarenga číslo 5555. Zde Rolfa přivítal se slzami v očích zlomený a vystrašený člověk, který byl jen stínem muže, jehož Rolf kdysi nazýval otcem. Objali se.  

Abychom byli přesnější, Rolf Josefa Mengeleho svým tátou v dětství nikdy nenazýval. Neměl šanci ho pořádně poznat, protože se narodil rok před koncem války, tedy v době, kdy jeho otec posílal v Osvětimi na smrt celé davy žen a dětí a na jiných prováděl nelidské lékařské experimenty. O rok později byl Josef už na útěku a v roce 1949 uprchl do Jižní Ameriky. Rolfova matka Irene se s ním ještě předtím stačila rozvést.

Ďábelský doktor se snažil se synem udržet kontakt, ale korespondenci mezi Německem a Argentinou shledal riskantní. S Rolfem se osobně setkal jen při lyžařské dovolené ve Švýcarsku v roce 1956. Rolf si už na otce nepamatoval a říkal mu "strýček Fritz".

Nějakou dobu to vypadalo, že Josef Mengele začne za oceánem nový nerušený život. Německé úřady se domnívaly, že dávno zemřel, a nikdo po něm nepátral. Mengele v Argentině obchodoval pod vlastním jménem a oženil se s vdovou po svém zesnulém bratrovi. Manželství nevydrželo dlouho. Úřední záznam o rozvodu pak posloužil lovcům nacistů jako důkaz, že je Mengele stále naživu. (Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Josef_Mengele)

V roce 1959 byl na něj vydán zatykač a německá strana začala s Argentinou vyjednávat o jeho vydání do rodné země. Mengele v rychlosti zmizel v Paraguayi, a tím začal jeho konec. Stal se štvancem, žijícím v neustálém strachu z dopadení. Nemohl pracovat, nemohl podnikat, bál se vyjít mezi lidi. Ocitl se v tíživé finanční situaci a jeho život závisel na hrstce přátel, kteří byli ochotni ho u sebe skrývat.

Do Brazílie už přišel jako troska. Trpěl úpornými bolestmi v podbřišku, ale do nemocnice se neodvážil. Přátelé mu radili, aby se vrátil do Německa a podstoupil léčbu. To by však znamenalo vydat se dobrovolně spravedlnosti.

V roce 1976 si Mengele trpce poznamenal do deníku, že nemá peníze na výlet do Ria. "Cítím se osamělý, nebo spíš opuštěný, bolestivěji než kdy dříve," napsal.
(Zdroj: www.theguardian.com, listopad 2004)

O rok později se stal zázrak. Po 21 letech se setkal se synem. Rodinný přítel Hans Sedlmeier ho v dopise varoval: "Svět, zejména ten u nás, se nesmírně změnil. Předpoklady, na kterých jsi stavěl své myšlenky a činy, už neexistují. Rolf představuje generaci nové německé mládeže, která vyznává jinou ideologii a hodnoty."

Rolf Mengele popsal dům svého otce v Sao Paulu jako ubohou chýši, kde byla jen jedna postel. Josef ji přenechal synovi a sám spal na podlaze. "Zajímalo mě, jak to bylo v Osvětimi. Chtěl jsem slyšet otcovu verzi. Opravdu se dopustil činů, ze kterých byl obžalován?" uvedl později Rolf v rozhovoru pro americký tisk. Otec mu prý nedokázal přímo odpovědět. Místo toho se pustil do pseudovědeckého monologu, ve kterém ospravedlňoval své rasistické postoje.

Během čtrnáctidenního pobytu v Brazílii Rolf poznal otcovu nevyrovnanou mysl, výkyvy nálady, deprese a úvahy o sebevraždě, ale pranic se nedozvěděl o jeho působení v Osvětimi. Jediné, co Josef dokázal na svou obhajobu uvést, byla otřepaná věta odsouzených nacistů: "Musel jsem plnit rozkazy, nebyl jsem to já, kdo Osvětim vynalezl." Synovi se dokonce snažil namluvit, že do plynových komor posílal jen lidi, kteří byli vážně nemocní a přicházeli do tábora napůl mrtví. "Nemělo smysl se o tom dál bavit," uznal Rolf.

Pro Josefa Mengeleho byla synova návštěva poslední životní vzpruhou. "Teď už můžu v klidu umřít," zapsal si do deníku. O 15 měsíců později, v únoru roku 1979, ho při plavání v moři stihla mrtvice a utonul. Byl pohřben pod jménem Wolfgang Gerhard a jeho identita byla potvrzena až díky DNA testům v roce 1992. (Zdroj: www.thejc.com, únor 2020)

Akční letáky