Josef Pehr se narodil 14. srpna 1919 v Praze. V prvních válečných letech vystudoval u profesora Aleše Podhorského dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Ale už tehdy přičichl k divadlu.

Během studií hrál v Nezávislém divadle a poté ve Vinohradském divadle. Jeho kariéra vyvrcholila členstvím ve Studiu Národního divadla a v činohře Národního divadla v Praze, kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1985.

Za zmínku stojí i to, že v Národním divadle pracoval nejen jako herec, ale i jako režisér a asistent režie. Dalo by se o něm říci, že byl mužem mnoha talentů.

Více než jen herec

Kromě hraní měl ale další obrovskou vášeň. Loutkoherectví.

Josef Pehr se tedy proslavil nejen jako herec, ale také jako loutkoherec. Během druhé světové války, kdy byla divadla uzavřena, založil maňáskovou scénu, se kterou cestoval po celém Československu.

Loutkoherectví se stalo jeho hlavní profesí, kde vytvořil známé postavy – Pepíčka, Kuťáska, Kutilku a Mopslíka. Maňáskům propůjčoval svůj hlas jako břichomluvec a sjezdil spoustu estrád, varieté, divadelních vystoupení i zájezdů. Jeho loutky si oblíbily děti nejen u nás, ale i v zahraničí, tak není divu, že od 60. Let pro něj byli maňásci větší vášní a zdrojem obživy než činohra.

Scénická a filmová tvorba

Josef Pehr hrál v různých inscenacích od klasických her až po moderní repertoár. Ve filmu se objevil ve více než dvaceti rolích a vytvořil několik památných postav ve filmech, jako je Dovolená s andělem nebo Byl jednou jeden král…, odkud si jej asi pamatujeme nejvíce. Jeho poslední filmové role byly odehrány v 70. letech 20. století.

Do televizních projektů a filmů Josef Pehr často přinášel svůj unikátní komický talent, který obohatil každou roli, kterou ztvárnil. Jeho schopnost vtisknout každé postavě vlastní osobitost byla velmi inspirativní.

Pak však na herectví jako takové zanevřel a posledních 22 let svého života už neodehrál ani jednu roli.

Na video o jeho životě se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Pedagogická a rozhlasová kariéra

Josef Pehr nebyl jen herec a loutkoherec, ale také pedagog na katedře loutkářství na pražské DAMU. Zde se dokonce stal i profesorem. Jako pedagog předával své rozsáhlé znalosti a zkušenosti mladým umělcům, z nichž mnozí dnes patří mezi respektované členy divadelního a filmového průmyslu.

Spolupracoval také s rozhlasem, kde pracoval na různých projektech, od dramat až po vzdělávací programy. Za svoji práci získal četná ocenění.

Soukromí život a manželství s Lubou Skořepovou

Josef Pehr byl dvakrát ženatý. Málokdo možná ví, že jeho první manželkou byla jeho velká kamarádka, herečka Luba Skořepová, poté Jiřina Genzerová.

Měl jednu dceru, Janu Pehrovou-Krausovou, kterou známe také jako herečku. V jeho stopách šel i jeho vnuk, hudebník David Kraus a jeho bývalý zeť, Jan Kraus.

Život tohoto skvělého herce a loutkoherce však skončil tragicky, sebevraždou v roce 1986. Pouhé tři dny po jeho 67. narozeninách. V té době byl v Národním divadle dlouhých 37 let. Oběsil se na klice od dveří.

Josef Pehr zanechal významný odkaz v české kulturní historii jako výjimečný umělec a pedagog. Jeho práce ovlivnila mnoho generací divadelních umělců a loutkoherců.

Jeho odkaz je dodnes připomínán v mnoha divadelních představeních a vzdělávacích programech, a i dnes je vzpomínán i jako velká osobnost českého divadelního umění.

Osobnost mimo světla reflektorů a přínos českému loutkoherectví

Mimo světla reflektorů byl Josef Pehr osobou s hlubokým zájmem o uměleckou tvorbu ve všech jejích formách.

Kromě herecké kariéry se také věnoval psaní divadelních her a adaptacím, tedy daleko nad rámec herecké práce. Jak jsme již zmínili, byl také jedním z průkopníků moderního českého loutkoherectví. Jeho práce s loutkami zaujala nejen domácí publikum, ale přispěla i k rozvoji loutkářského umění, které se stalo uznávanou částí české kultury.

Zdroje: www.idnes.cz, www.csfd.cz, www.expres.cz