J. Bormann: Komplexy ze vzhledu si vybíjela na ženských vězeňkyních v Osvětimi

27. srpen 2020 četba na 3 minuty
Juana Bormann

Juana Bormann

Foto: Wikimedia Commons

V koncentračních táborech spáchala denně kolem padesáti ohavných činů. Její specialitou byl výcvik psů k zabíjení vězňů.

Johanna Dorothea Emilia Bormann se narodila v roce 1895 v Birkenfelde ve Východním Prusku. Hluboce věřící žena původně pracovala jako ošetřovatelka v psychiatrické léčebně.

V březnu 1938 se přidala k SS, dohnala ji k tomu její bezvýchodná finanční situace. Nejprve vykonávala pomocné práce v kuchyni jednoho z prvních německých nacistických táborů, později byla pověřena dohledem nad pracovní posádkou v nově otevřeném ženském táboře Ravensbrück. V roce 1942 zahájila svou nechvalně známou kariéru dozorkyně v koncentračním táboře Osvětim. Zde se projevila jako krutá a bezcitná bytost. Pro její malou postavu a způsoby chování dostala od vězňů jméno „Lasička“, ale proslula spíše pod svou druhou přezdívkou „Žena se psy“.

Její oblíbenou zábavou bylo štvaní vyhladovělých psů proti bezbranným vězňům. Ti, kteří měli větší štěstí, museli utrpení svých druhů, přihlížet. O těchto krutostech vyprávělo po skončení války mnoho svědků. Šílená dozorkyně byla nakonec přemístěna do nedalekého pobočného tábora Budy, kde v mučení vězňů pokračovala.

V roce 1944 Německo utrpělo velké válečné ztráty a Bormann byla převelena do pomocného tábora v Hindenburgu ve Slezsku. O rok později se vrátila do Ravensbrücku a jejím posledním místem působení byl tábor v Bergen-Belsenu. 

Ve svých 52 letech byla jednou z nejstarších zaměstnanců SS a vysloužila si pověst kruté sadistky. V polovině dubna obsadila koncentrační tábor Bergen-Belsen britská armáda a našla zde přes 10 000 mrtvol a 60 000 přeživších. Britští osvoboditelé přinutili veškerý nacistický personál odnést a pohřbít mrtvé vězně.

Bormann byla uvězněna a vyslýchána zástupci britské armády. U soudu, který probíhal dva měsíce, zazněla mnohá osobní svědectví o vraždách, které „Žena se psy“ páchala ve všech koncentračních táborech, kde během své nacistické kariéry působila. V průběhu soudu byla několikrát zpochybněna její příčetnost, ale nakonec ji obžaloba shledala vinnou z mnoha různých činů, ať už ze zvěrstev v Osvětimi, nebo ze spoluúčasti na experimentech, u nichž asistovala Josefu Mengelemu a Fritzi Kleinemu. Byla odsouzena k trestu smrti a 13. prosince 1945 oběšena. Až do roku 1954 byly její ostatky pohřbeny v areálu věznice. Poté byly přemístěny do neoznačeného hrobu na hřbitově Am Wehl v Hamelnu.

 

Akční letáky