Julii bylo 20 let, když přišla únorová revoluce a poměry v zemi se začaly radikálně měnit. Chtěla studovat malířství, ale bylo jí řečeno, že bez čistého kádrového posudku a členství v organizaci Svazáků na to může zapomenout. "Navíc se mně tenkrát nelíbilo, že začali zavírat zahraniční vojáky, hlavně letce," vysvětlila Julie Hrušková v rozhovoru pro portál Politictivezni.cz.
Protože její otec byl hajným nedaleko Znojma a rakouské pohraničí znala jako své boty, obrátili se na ni dva známí s prosbou, zda by je nepřevedla přes hranice. Julie si představovala, že se v západní zóně zformuje armáda, která přijde východní země od komunistického teroru osvobodit. Chtěla se do tohoto procesu zapojit, a tak emigrovala také.
Julie Hrušková
Rakousko tehdy bylo rozděleno na sovětskou a americkou zónu. Julii se podařilo bezpečně docestovat k Američanům, zklamalo ji ale, že se tu žádná protikomunistická armáda neformovala. Začala tedy alespoň pracovat pro americkou zpravodajskou službu CIC a za nějaký čas na sebe vzala úkol vrátit se do Československa, založit tam výzvědnou skupinu a převádět za hranice osoby, kterým hrozilo zatčení.
V té době už byla těhotná s jedním americkým vojákem, jenž se do ní zamiloval a chtěl se s ní oženit. Julie se v mladické nerozvážnosti přesto vydala nazpět do ČSSR, ačkoli věděla, že je tam na ni vydán zatykač a rodiče v hájence hlídá policie.
Cesta tam proběhla hladce, návrat do americké zóny v Rakousku už ale nevyšel. "Přešli jsme hranice na Šumavě, jeli autobusem do Lince – a tam už nás čekali. Policisté se samopaly, kteří obstoupili autobus," vyprávěla Julie Hrušková. Teprve později se dozvěděla, že ji po celou dobu sledoval tajný proruský agent. Byla obviněna ze špionáže.
Sověti se z ní nejprve snažili pod tlakem nekonečných nočních výslechů vymámit informace, ale Julie nic neprozradila. Chtěli ji přesvědčit ke spolupráci, ale nenechala se. Teprve potom ji převezli do Brna, kde se dostala do rukou brutálních estébáků. Surově ji bili, i když věděli, že čeká dítě.
"Byla jsem už ve třetím měsíci a potratila jsem. Dítě ze mě doslova vymlátili. Nechali mě tři dni krvácet do úplného vysílení. Celé oddělení věznice se bouřilo a žádalo pro mě pomoc," vzpomínala Julie. Teprve potom přišel na službu jakýsi starší dozorce, který ji nechal na vlastní riziko převézt do nemocnice. Lékaři jí zachránili život, ale plod se už zachránit nedal. Julie si navíc odnesla trvalé následky a nikdy už nemohla znovu otěhotnět.
V různých věznicích pobývala až do amnestie v roce 1960. Se svou někdější láskou, Američanem z Rakouska, se jí už nepodařilo navázat kontakt. Nikdy se neprovdala, podle svých slov mu "zůstala věrná". "Byl to osud a život šel dál. Se vším jsem se smířila," uzavřela svůj příběh Julie, která zemřela roku 2017 ve věku 88 let.
