Zatímco obrozenci na Jánošíkovi vyzdvihli boj proti nadvládě Habsburků, komunistický režim upozorňoval na jeho údajně chudý původ a prosazování myšlenky přerozdělování majetku, které mělo setřít hluboké třídní rozdíly feudální společnosti. Teprve doba nedávná začala slovenského hrdinu představovat v pravém světle, bez romantizujících příkras.
Jisté ovšem je, že nejde o smyšlenou postavu, protože se nám zachoval doklad o Jánošíkově křtu. Ten se konal 25. ledna roku 1688 v obci Terchová na úpatí Malé Fatry v dnešním okrese Žilina. Rodiče čerstvě narozeného chlapce žili na samotě přezdívané U Jánošů, ale není jisté, zda opravdu patřili k chudé poddanské vrstvě. Badatelé se přiklánějí spíš k názoru, že šlo o zámožnější rodinu, protože byla později schopna vyplatit Juraje z vojenské povinnosti. A na to jistě v té době neměl na slovenském venkově každý.
S Habsburky nicméně rodina očividně nepekla, jelikož se Juraj hned ve svých 17 letech připojil k povstaleckému vojsku Františka II. Rákociho. Po jeho rozprášení byl nucen narukovat do císařské armády a působil jako strážný na Bytčianském zámku, kde narazil na vězně jménem Uhorčík. Šlo o obyčejného banditu, ale protože oba muži pocházeli ze stejného kraje a zřejmě měli i podobné názory na monarchii, stali se z nich přátelé. Spekuluje se, že Jánošík pomohl Uhorčíkovi k útěku.
Když rodiče Juraje ze služby vykoupili, Uhorčík svého nového kamaráda svedl k pašování koní z Polska. Zároveň ho také seznámil se svými kumpány i se základy zbojnického řemesla. Na podzim roku 1711 se však najednou rozhodl, že se ožení a stane se počestným usedlíkem obce Klenovec. Vedení bandy předal mladému a temperamentnímu Jánošíkovi. Zdroj: (www.idnes.cz)
Zbojníci ovšem nepřepadali namyšlenou a prostým lidem pohrdající šlechtu, protože ta jezdila krajem zásadně s ochrannou družinou. Jejich cílem se stávali osamělí kupci, vdovy nebo duchovní osoby. O nějakém třídním boji nemohla být ani řeč. Pověst o rozdávání chudým pramenila zřejmě ze zbojnického zvyku prodávat vesničanům uloupené zlato a šperky za nízký peníz či naturálie. Výhoda takového obchodu byla na obou stranách: prostí vesničané si přilepšili a na oplátku zbojníky neprozradili vrchnosti. V tichosti jejich činnost vlastně podporovali.
Zatímco historka o zradě a nasypaném hrachu je smyšlená, záznam o Jánošíkově hrůzné popravě existuje. 25letý zbojník byl pověšen na hák za žebro po sérii trýznivého mučení v březnu roku 1713. Vedle loupežných přepadení mu soud přiřkl i vinu za smrt pátera z Domaniže, tato vražda mu ale nebyla nikdy prokázána. (Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz)
Otřesná poprava mladého muže vyvolala v podhůří silné emoce a ještě dlouho se o ní povídalo. Vyprávění přerostlo v legendu, které se chytili národní buditelé. Potřebovali Slovákům vytvořit inspirujícího hrdinu. Povedlo se jim to na výbornou.
Postava Jánošíka později skvěle zapadla i do ideologie komunistického režimu. A nejen to. Bývalý slovenský premiér Robert Fico se jejím odkazem oháněl ještě v době zcela nedávné. Zbojnictví podle něho přirozeně reagovalo na neúnosnou chudobu a Jánošík se prý stal velkým vzorem jeho vlády. Pokus zamontovat slavného zbojníka do předvolební kampaně narazil na kreslicí potřeby karikaturistů, kteří Fica okamžitě začali portrétovat nejen s kloboukem a valaškou, ale také s obrovským uzlíkem naloupených pokladů.
Běžní Slováci už dnes Jánošíka za největšího hrdinu své vlasti nepovažují. Svědčí o tom anketa o největšího Slováka, ve které před dvěma lety idealizovaný zbojník skončil až na 10. místě. Nejslavnější osobností slovenských dějin se stal legionář Milan Rastislav Štefánik. Jánošíka však předběhl například i někdejší československý prezident Gustáv Husák a cyklista Peter Sagan. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
