Juraj Jánošík se narodil 25. ledna 1688 ve vesničce Terchová nedaleko Žiliny do prosté rodiny a po dosažení dospělosti se přidal k odbojnému vojsku vedenému knížetem Františkem II. Rakoczim. Tažení proti vládnoucím Habsburkům sice skončilo fiaskem, ale historie může Jánošíkovi za jeho účast v odboji připsat bod, co se jeho národní uvědomělosti týče.

Jánošík musel stejně jako mnozí jiní narukovat do rakouského vojska a shodou okolností byl zařazen k posádce bytčanského zámku, kde toho času seděl za mřížemi zbojník Tomáš Uhorčík. Oba muži si dobře porozuměli, protože je spojovaly protihabsburské názory. Když Jánošíka rodiče vyplatili z vojenské služby a Uhorčíkovi se podařilo utéct, oba se opět setkali, aby začali "spolupracovat".

Zbojnická skupina měla své rituály, ke kterým patřila i zvláštní přísaha. Loupilo se výhradně v letním období, na zimu se členové stahovali do vsí a nechali se najímat jako sezónní čeledínové. Že by ale okrádali jen bohaté a namyšlené šlechtice, to se říci nedá: mezi oběti jejich loupežných útoků patřili kromě šlechticů také židovští obchodníci, duchovní osoby, vdovy a statkářky.

Chudí vesničané ani nemohli počítat s tím, že jim "horní chlapci" něco rozdají; možná jen hezké dívky se dočkaly dárků v podobě prstenů, jimiž na ně zbojníci chtěli učinit dojem. Nakradené zlato nicméně lupiči ve vesnicích ochotně směňovali za potraviny nebo střelný prach, což mohlo být pro místní velmi výhodné.

Jánošík se stal vůdcem skupiny poté, co se Uhorčík oženil a pod změněným jménem se usadil v obci Klenovec, kde přijal, poněkud paradoxně, pozici strážníka. Jánošík ho občas navštěvoval, což se oběma stalo osudným. Na základě udání vtrhli do Klenovce drábové a oba kamarády zatkli.

Zatímco Uhorčík byl odsouzen k lámání kolem "počavše od hrdla", a jeho smrt byla tedy relativně rychlá, Jánošíka čekal mnohem tvrdší trest. Nejprve byl podroben lehkému i těžkému mučení, které v té době zahrnovalo pálení kůže, natahování na skřipec a zapichování žhavých hrotů pod nehty, a poté byl zavěšen za levý bok na hák, kde skonal pomalou a bolestivou smrtí.

Jánošíkovi bylo v době popravy teprve 25 let. Kromě loupení byl obviněn i z vraždy, která mu však nikdy nebyla prokázána a on sám toto obvinění do poslední chvíle popíral.