Příběh „středovevropského Robina Hooda" se začal psát 25. ledna 1688, kdy vznikl záznam o jeho křtu v malém kostele blízko místa jeho rodiště Terchové. O jeho dětství a mládí se ví velmi málo. Předpokládá se však, že kolem devatenáctého roku života se přidal na stranu Rákocziho protihabsburského povstání. Tři roky byl součástí pěšího pluku pod vedením plukovníka Wilhelma Winklera. Po rozhodující porážce kuruckého vojska v bitvě u Trenčína 30. srpna 1708 se vrátil do rodné obce. Poklidný vesnický život ho však nebavil. Proto se dal naverbovat k vojákům. Tentokrát však okusil vojenské manýry z druhé strany. Vstoupil do císařské armády.
Mladý Juraj byl přidělen do služby na zámku v Bytči. Tam měl hlídat lapeného zbojnického kapitána Tomáše Uhorčíka. Historici předpokládají, že se tito dva milovníci dobrodružství spřátelili. Zanedlouho totiž Uhorčík utekl. Jánošíka pak v roce 1710 vykoupili rodiče ze služby, aby jim pomáhal doma s hospodářstvím. Juraj měl však jiné plány. Kývl na nabídku Tomáše Uhorčíka a přidal se k němu do zbojnické družiny.
Juraj zbojník
Uhorčík však Juraje nevyhledal náhodou. Potřeboval do party schopného vůdce. Za několik týdnů se totiž oženil a začal se živit poctivou prací - pastevectvím. Novým zbojnickým kapitánem se tak stal mladý Juraj Jánošík.
Zbojnická družina loupila necelé dva roky. Za tu dobu stihla přepadnout několik šlechticů, kupců a duchovních, ale také ženu faráře, vdovu po císařském důstojníkovi či statkářku. Jejich revír byl obrovský. Operovali v Trenčínské, Nitranské, Turčanské, Liptovské, Oravské, Zvolenské a Malohontské župě, ale také na východní Moravě, ve Slezsku a pravděpodobně i v polském Podhalí.
Inscenace Jánošík, Balet ŠD Košice
„Hlavním důvodem Jánošíkovy zbojnické činnosti nebyla nějaká kořist nebo osobní prospěch,“ tvrdí historik z Národního muzea Ivan Votruba. „On skutečně usiloval o nějaké politické cíle, což v jeho případě bylo obnovení kuruckého povstání. Rákocziho povstání bylo na jednu stranu odbojem proti Habsburkům a na druhou stranu se do toho zapojila řada venkovanů a rolníků, kteří sledovali spíše sociální cíle.“ Slovenská část tehdejších Uher totiž procházela silnou maďarizací. Navíc přívrženci Habsburků zavedli poddaným tvrdé represe. Jedinou možností, jak se násilí a útisku bránit, bylo právě zbojnictví.
Polapen
Zbojnická činnost se samozřejmě nelíbila vrchnosti. Poprvé byl Juraj chycen v roce 1712. Díky úplatku se mu ale podařilo utéct. Podruhé takové štěstí neměl. Následoval soud, kdy mu byla připsána vina za vraždu faráře. „K loupežím se přiznal, ale odmítl, že by se dopustil vraždy,“ podotýká Votruba. „Na otázky týkající se politických kontaktů neodpovídal a zajímavé je to, že neprozradil nikoho ze svých druhů - nejmenoval nikoho, komu by mohl uškodit, při dotazech na své kumpány uváděl jenom ty, kteří už byli tou dobou mrtví.“
Jako zbojnického kapitána ho čekala krutá poprava. Měla totiž odstrašit všechny, které by podobná činnost lákala. Soud chtěl jednoduše dokázat, že odpůrci Habsburků nemají šanci. „Potom pre takové veliké zlé účinky a prikázaní prestúpení, má byť na hák na levém boku prehnatý, a tak na príklad jinších takovich zločincov má byť zavesený," píše se v rozsudku ze 17. března 1713.
Juraj Jánošík - smrt
Výslech doprovázelo mučení. Začalo se vpichováním ostrých hrotů pod nehty, drcením prstů na rukou a pálením chodidel. Jelikož Juraj na otázky neodpovídal, pokračovalo se natahováním na skřipec. Mladík byl tak vyčerpaný, že soud rozhodl, že ho popraví hned týž večer, jelikož by se nemusel dožít rána.
Žalobci se společně s Jurajem Jánošíkem přemístili na šibeniční vrch. Na dřevěné konstrukci se houpal ostrý a až děsivě dlouhý hák. Ten byl odsouzenci vpraven mezi žebra, aby neporušil životně důležité orgány, ale způsobil vnitřní krvácení. "Byl to opravdu krutý trest, který si soud vybral z jednoduchého důvodu. Zavěšený člověk umíral pomalu dva až tři dny. Navíc, vždy se tato poprava vykonávala na takových veřejných místech, aby lidé mohli sledovat celý průběh tohoto divadla hrůzy," popisuje Diana Duchoňová z Historického ústavu Slovenské akadémie vied.
Zdroje:
www1.pluska.sk, www.ct24.ceskatelevize.cz, www.napalete.sk, www.mikulas.dnes24.sk
