27. března 1968 přišel Jurij Gagarin do výcvikového střediska, kde ho měl čekat poslední let s instruktorem ve stíhačce MiG-15UTI. Lety měly být dohromady dva a neměly zabrat více než 30 minut. I když kosmonaut neseděl v letounu poprvé, po kosmickém letu ho tak zahltily reprezentační akce, díky nimž se stal doslova sovětským maskotem, kterého znal celý svět, že neměl čas dokončit svůj letecký výcvik. Nyní na to byl konečně prostor a od 13. do 22. března nalétal již kolem sedmi hodin. Poslední půlhodinka měla být už jen symbolická před tím, než nasedne do jednomístného letounu MiG-17.

Místo za pilotem zaujal zkušený letec a velitel leteckého pluku při Středisku přípravy kosmonautů, plukovník Vladimir Serjogin, oceněný titulem hrdina Sovětského svazu. Společně s Gagarinem zkontroloval letoun a prošel si s ním plán letu. Netušil ovšem, že dostal špatné informace ohledně meteorologických podmínek. Místo mírně nepohodlného počasí řádil nahoře prudký vítr a byly husté mraky. Podle tehdejších předpisů navíc vzlet za těchto podmínek znamenal vážné porušení bezpečnostního výcviku a provozu. Serjogin však let povolil a zasloužil se tak o jeden z důvodů tragické havárie.

Muži na palubě stíhačky MiG-15 UTI navázali rádiové spojení s řídícím letového provozu a vše se zdálo být v pořádku. V 10:30 ohlásil Gagarin klidným hlasem splnění úkolu a zažádal o povolení k návratu. I když bylo podezřelé, že byl úkol splněn dvakrát rychleji, než se předpokládalo, návrat byl povolen. V 10 hodin a 31 minut se hodiny na palubní desce zastavily. Důvodem byl střemhlavý pád takové rychlosti, že když se letadlo setkalo se zemí, motor se zabořil do sedmimetrové hloubky. Konstrukce stíhačky byla doslova roztříštěna a z legendárního pilota a jeho instruktora zbylo pouze pár kostiček. Vyšetřování prokázalo, že se letoun dostal do tzv. vývrtky, kdy stíhačka přepadla na křídlo ve směru zatáčky, což způsobilo značné přetížení a rozvibrování letounu. Daná situace by se dala zvládnout, pokud by letadlo mělo dostačující výšku. V rozborech katastrofy se píše, že jim chybělo nejméně 250 až 300 metrů výšky, tedy zhruba dvě sekundy letu. (Zdroj: www.gagarin.cz, Proč zemřel Gagarnin, Josef Pavlík, Letectví a kosmonautika 2005/8,9)

Světovým médiím byla předložena závěrečná zpráva, jež vysvětlila smrt obou mužů jako nešťastnou náhodu. Spojily se nešťastné okolnosti: špatné počasí a cizí předmět, jemuž se letadlo chtělo vyhnout. Za cizí předmět bylo uvedeno hejno hus nebo horkovzdušný balón. "Tento závěr je uvěřitelný pro civilistu - ne pro profesionála," řekl pro RT.com prominentní ruský kosmonaut Aleksey Leonov.

Podle odtajněné zprávy stojí za tragickým incidentem lidský faktor - poblíž Gagarinova letadla nebezpečně a neoprávněně letěl stíhací letoun SU-15. "Věděli jsme, že ten den bylo naplánováno testování Su-15, ale letoun měl letět ve výšce 10 000 metrů nebo vyšší, ne 450 - 500 metrů. Bylo to porušení letového řádu.“ Svědci pak prý potvrdili, že model Su-15 viděli s hořícím ocasem. "Letadlo prolétlo blízko Gagarina, ten se mu chtěl vyhnout, ale dostal se do vývrtky - přesněji do hluboké spirály - rychlostí 750 kilometrů za hodinu,“ říká Leonov.

Když ruský kosmonaut a svědek nehody procházel po několika letech záznamy a výpovědi, všiml si, že je v nich také dokument, který nese jeho jméno, avšak rukopis mu nepatří. Rozhodl se jít se svou pravdou ven. Jméno muže, který pilotoval model Su-15 a měl zapříčinit Gagarinovu smrt, však nechce prozradit. Nikolay Stroev, zástupce vedoucího vojensko-průmyslové komise SSSR, uvedl, že k incidentu došlo bez úmyslu z jeho strany, protože pilot neviděl druhé letadlo v oblacích, když prolétal „nadzvukovou rychlostí 10 nebo možná 20 metrů daleko“. Díky tomu se lidé mohou odvrátit od konspiračních teorií, které celou událost obklopovaly a zahrnovaly sebevraždu nebo srážku s UFO. (Zdroj: https://www.rt.com/news/gagarin-death-truth-revealed-674/)