Vynalézavost mučitelů byla nekonečná a v dnešní moderní době pohlížíme na mnohé z hrůzostrašných nástrojů nejen s respektem, ale i despektem a pohrdáním nad tím, kolik byli lidé schopni způsobit si bolesti.
Hodiny a nehnutě
Kacířova vidlička (heretic‘s fork) se i při sebemenším pohybu mučeného začala okamžitě zarývat zespodu do brady, což působilo nesmírnou bolest. Nesměl se ani pohnout, natož třeba kýchnout nebo zakašlat. Tento mučicí nástroj sloužil zejména k trestání kacířů, odtud se vzal i jeho název. Inkvizitoři se všemožně snažili získat protestanty na „správnou“ víru. Konverze k víře katolické byla však často surově vynucena. Dlouhými hodinami mučení, při nichž se vám do brady zarývaly ostré hroty. Byl to způsob bolestivý, ale efektivní.
Mučicí nástroj malý, ale skutečně nebezpečný a zrádný
Jak kacířova vidlička vypadala?
Kacířova vidlička byla vlastně prostá železná tyčka s ostrými vidlicemi na obou koncích. Ta se připevnila ke krku mučeného pomocí koženého obojku či provazu tak, aby jeden z hrotů bodal oběť do hrudi a druhý zespodu do brady.
Domnělý kacíř tedy musel postupně zaklánět hlavu, aby se před ostrými bodci uchránil. Navíc se nesměl ani pohnout, takže se nemohl ani bránit, a dokonce ani obhajovat. Jedinou cestou ven bylo souhlasit s vírou, jíž mu byla vnucena.
Kromě sezení v jedné poloze byli mučení často vystavováni světlu slunce nebo svící, aby je nepříjemné podmínky nutily zakloněnou hlavu sklonit rychleji. Po čase se začal mučeným odkrvovat mozek, bolelo je za krkem, trpěli.
Kacířova vidlička, rumunská verze
Až do odvolání
Na slovo „odvolávám“ (svou víru) kacíři celou dobu čekali, protože sotva kacíř odvolal, mohl být dobrým příkladem pro své ještě stále nehodné souvěrce.
Odstraněním vidličky z krku mučeného to ale nekončilo. Na konci procesu byl obrácený hříšník sice zbaven ostnů na krku, ale jeho utrpení bylo zakončeno na hranici, kde ho navždy očistil oheň.
Pro větší autenticitu dokonce inkvizice v některých zemích mučeného zavěsila ve vzpřímené poloze ze stropu, aby nemohl ležet, a to ani v okamžiku, kdy jej život opustil. To však nebylo cílem trýznitelů. Tím bylo, jak jsme řekli, obrácení nebožáka ke správné víře s tím, že si stigmata po mučení nesl na celý život na svém krku a hrudi. Zatímco totiž mnohé mučicí nástroje způsobily rychlejší či pomalejší smrt, zranění po kacířově vidličce nezmizela, ale věřící žil.
Kacířova vidlička byla připevněna ke krku buď kořeným řemenem nebo provazem
Kacířova vidlička se tak stala dle dějinných pramenů nástrojem, který mnohé lidi oklamal. Zatímco u jiných trestů a mučení hříšník tušil, jak nakonec dopadne, v případě kacířovy vidličky hodně obviněných věřilo, že po přiznání své chyby dostanou svobodu. Místo toho však byli upálení na hranici zaživa – tedy vlastně očištěni!
Zdroje:
