Cílem inkvizice v minulých dobách nebylo jen vymýcení čarodějnic a jiných osob údajně spolčených s ďáblem, ale také náprava kacířů. Inkvizitoři vnímali jako velký úspěch, když se jim podařilo přimět vyznavače protestantské víry ke konverzi k víře katolické, přestože dotyčný svůj světový názor odvolal až po dlouhých hodinách krutého mučení. Jedním z nástrojů, který bezvěrce efektivně obracel na katolíky, byla tzv. kacířova vidlička.
Šlo o železnou tyčku s ostrými vidlicemi na obou koncích, která se pomocí koženého obojku či provazu připevnila ke krku mučeného. Jedna vidlice bodala oběť do hrudi, druhá zespodu do brady. Domnělý kacíř musel zaklánět hlavu, co nejvíce to šlo, aby mu ostré bodce nepronikly do těla. Jakákoli snaha o pohyb či vyslovení obhajoby způsobovala nesnesitelnou bolest. Jediné, co mučený člověk nakonec obvykle s námahou pronesl, bylo slovo "odvolávám".
Právě na tento okamžik inkvizitoři celou dobu čekali. Kacíř uznal svůj omyl a mohl sloužit za příklad svým bývalým souvěrcům, kteří ještě žili "v bludu". Obrácený hříšník byl zbaven strašlivého předmětu na krku a veškeré své utrpení zakončil na hranici, kde ho navždy očistil oheň.
