Oddíl 200 žen byl založen na počátku 80. let údajně proto, že by arabský atentátník měl problémy s tím, aby střílel na ženu. Nicméně jiné zdroje tvrdí, že tyto ženy byly jen jednou z řady diktátorových libůstek, a že Kaddáfí obecně miloval prostředí, v němž byl obklopen ženami.

Po Kaddáfího návštěvách v naší republice prosákly ven zprávy o tom, že má rád i společnost mužů a chlapců. Obvykle však cestoval s patnácti Amazonkami, které zajišťovaly jeho bezpečnost a staraly se o jeho domácnost. Kaddáfí si také najal šest ukrajinských ošetřovatelek, které jej po skončení „služby“ popsaly jako starostlivého, ohleduplného a laskavého člověka a po libyjské revoluci byly překvapeny obviněními, která byla proti němu vznesena.

Panny, ze kterých jde strach

"Můj život brání má garda panen," chlubil se Kaddáfí často při zahraničních cestách, kde ho sličné dívky doprovázely. A jak se dostat do jeho gardy? Co musely dívky splňovat a co musely slíbit? Být členkou Muammrovy gardy vyžadovalo cosi jako „přísahu či slib věrnosti“: Všechny dívky musely při nástupu do služby přísahat, že za vládce v nutném případě položí život a slíbit, že budou stát vždy na jeho straně, ve dne i v noci. Samozřejmě, že si libyjský vůdce dívky vybíral osobně.

Dívky musely být v první řadě panny a slíbit, že jimi zůstanou, dalším kritériem byla i jejich sexuální přitažlivost. Měly nařízen i jakýsi dress code, tedy musely vypadat podle nařízení – všechny měly šperky, používaly rtěnky i laky na nehty a chodily ve vysokých podpatcích. Jejich ženské přednosti byly tak vyzdvihovány, aby působily ještě atraktivněji. Samozřejmě že takto „ozbrojený“ Kaddáfí upoutal pozornost každého státníka při oficiální návštěvě. Nebo to byly spíše jeho Amazonky?

Tvrdý výcvik Kaddáfího gardy

O speciální výcvik, stejně jako o pozici v Kaddáfího gardě, byl obrovský zájem. Výcvik dobrovolnic, Kaddáfího novodobých Amazonek byl velmi tvrdý, jelikož musely být skutečně připraveny vyměnit život svého vůdce za ten jejich. Kandidátky do ženské gardy se ve speciální akademii naučily perfektně ovládat střelné zbraně a absolvovaly výcvik bojových umění. Kaddáfí rovněž pro svou speciální jednotku vypracoval speciální „dress code“ a nařídil Amazonkám nošení šperků, make-up, lakování nehtů a k tomu všemu vojenskou obuv. Výběr do své gardy prováděl Kaddáfí osobně.

Důvodem zavedení dívčí ochranky byl podle Kaddáfího fakt, že po přísném výcviku, který dívky podstoupí, jsou k jeho nepřátelům nemilosrdné a neznají slitování. Nabízí se zde však spekulace, zda právě to poslední kolo „výběrového řízení“, které prováděl diktátor sám, nezbavilo dívky jejich panenského statutu… Jeho blízcí, lépe řečeno lidé z jeho okolí totiž tvrdí, že „ve skutečnosti bylo hlavním kritériem to, zda hodnocená dívka patřila mezi jeho sexuální favoritky.“

Historky s Amazonkami

Věrnost jeho „panen“ potvrdil i případ z roku 1998, kdy při pokusu o atentát na Kaddáfího se jedna z Amazonek, Aiša, vrhla vlastním tělem před libyjského vladaře. Ten přežil, krásná dívka však nikoli. Ale historky tvrdily, že právě ona patřily k jeho favoritkám.

V listopadu 2006 při oficiální návštěvě Nigérie měl Kaddáfí s sebou všech 200 po zuby ozbrojených Amazonek a členové místní oficiální ochranky způsobili diplomatický incident, když se Kaddáfího tělesnou gardu pokusili odzbrojit. Kaddáfí se urazil a rozzuřil a rozhodl se jít 40 km z letiště do hlavního města pěšky, nakonec se ale nechal přesvědčit, a udedl do auta.

V průběhu libyjské občanské války v roce 2011 pět Amazonek vzneslo proti Kaddáfímu, jeho synům a některým vysokým úředníkům obvinění ze znásilnění a dalšího zneužívání. Některé tvrdily, že musely vykonávat popravy povstalců a pokud by odmítly, byly by také popraveny. Po Kaddáfího smrti se objevily zprávy, že měl sexuální vztahy s dospívajícími dívkami, které pro něho byly speciálně vybírány. Jedna z těchto žen, Soraya, tvrdila, že ji Kaddaffí šest let věznil v suterénu, opakovaně ji znásilňoval, močil na ni, nutil ji sledovat pornografii, pít alkohol a užívat kokain.

Sečtělý romantik …

Zajímavostí je, že Kaddáfí sám o sobě řekl, že „kdyby nebyl Vůdcem s velkým „V“, byl by spisovatelem.“ Vynikal sečtělostí a řečnickými schopnostmi a je mj. autorem třídílné „Zelené knihy“ (1977 – 1981), kde formuluje ideologii libyjské revoluce. Za motor dějin označuje náboženství, nikoli ekonomické vztahy.

Je také autorem bajek a novely a zajímá se o historii.

Je tedy jasné, že jeho Amazonky jsou velice promyšleným státníkovým tahem.

Zdroje:

nasregion.cz

tn.nova.cz