Rybář Joar Hesten se zpočátku domníval, že se běluha zamotala do rybářského lana, a tak se k ní přiblížil, aby ji vysvobodil. Teprve poté mu došlo, že mořského tvora trápí těsný postroj a hrozí jí pomalá a hrůzná smrt. S odbornou pomocí biologa Jørgena Wiiga se Hestenovi podařilo postroj z velryby sejmout. S údivem zjistil, že vybavení pocházelo z Petrohradu a bylo napojeno na kameru. Běluha musela být ruským špionem! (Zdroj: www.oceanographicmagazine.com)

Zní to jako příběh z dob studené války, kdy Sovětský svaz zkoumal možné využití mořských tvorů v armádě a trénoval delfíny, aby se nenápadně plavili kolem nepřátelských lodí s výzvědným zařízením na hřbetu. Podle neoficiálních zpráv Rusko na tyto pokusy před několika lety navázalo a v bojových taktikách cvičí nejen delfíny, ale také tuleně a velryby. Sameček běluhy spatřený v Norsku je toho nakonec živým důkazem.

Ruská armáda přesto popřela, že dotyčný exemplář pocházel z jejího cvičiště. Rybáři byli touto reakcí poněkud zaskočeni, protože si s běluhou nevěděli rady. Viditelně byla zvyklá, že ji lidé krmili, a neuměla sama lovit. Rybáře doprovázela na jejich výpravách, házela si s nimi míčem a nechala se drbat. Jako turistická atrakce fungovala na výbornou. Ekologicky ladění Norové se ji ale snažili navrátit do divokých vod.

Zároveň z ní ale učinili místní celebritu a vymysleli pro ni příznačné jméno Hvaldimir, složené z norského výrazu pro velrybu "hval" a křestního jména ruského prezidenta Putina. Nějakou dobu to vypadalo, že se Hvaldimir v moři sám neuživí a bude muset být umístěn v rezervaci na Islandu po boku dvou dalších zachráněných běluh z Číny, ale nakonec v něm převážily přirozené instinkty a vydal se na volné moře.

Čas od času se prý ke břehům opět vrací a hraje s turisty vodní pólo. Jedné mladé ženě dokonce předal telefon, který ztratila v moři. Jinak si ale užívá svobodného života bez tíhy mučivého postroje... (Zdroj: en.wikipedia.org)