Kam se vytratila princezna Bosana: Herečku dostihla krutý osud její rodiny

22. srpen 2019 četba na 3 minuty
Vida Skalská-Neuwirthová jako Bosana

Vida Skalská-Neuwirthová jako Bosana

Foto: ČSFD

Na pohádku Tři veteráni se dívají s oblibou nejen děti, ale také jejich tatínci. Princezna Bosana, exotická krasavice s očima daleko od sebe, uhranula snad každého muže. Její představitelka Vida Skalská-Neuwirthová (57) je šarmantní ženou dodnes, filmování se už ale nevěnuje. Kam ji osud zavál?

Režisér Oldřich Lipský dlouho nemohl najít typ dívky, která by se do role Bosany hodila. Když se pak na konkurzu objevila černovlasá Vida Skalská, Zdeněk Svěrák hned volal režisérovi, že už hledat nemusí. Vida si vyzkoušela dlouhý nos a úspěšně prošla kamerovou zkouškou. Princezna Bosana byla na světě.

Během natáčení se Vida seznámila s režisérem Pavlem Markem, kterému později pomohla založit černé divadlo Ta Fantastika. Během vystupování si uvědomila, že ji baví hlavně představení určená dětem. Zamilovala se do loutek a v dětskému světu už zůstala věrná.

Přesto si ještě několikrát zahrála ve filmech; objevila se dokonce i ve slavné komedii Vesničko má středisková, kde ztvárnila roli sekretářky, která přináší Otíkovi rohlík.

Kromě kariéry tu však bylo ještě něco, co si Vida potřebovala v životě vyřešit. Šlo o její rodinné kořeny. "Když jsem se táty ptala, proč má vytetované číslo na ruce, odpovídal, že je to číslo do nebe, že to tam má předplacené. Až ve čtrnácti letech mi řekli podrobnosti o naší rodině, že 30 příbuzných zahynulo v koncentračních táborech," přiznala herečka po letech.

Z rozvětvené rodiny přežil válku jen její otec a jeho bratr, kterému v roce 1938 profesoři na lékařské fakultě doporučili změnit si příjmení Abeles na Skalský. Díky tomu zůstal až do konce války v Terezíně jako lékař a nenastoupil do transportu. Hereččin tatínek takové štěstí neměl, prošel si Osvětimí i Buchenwaldem, ale na samém konci války se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti.

Vida se pod tlakem stínu rodinné historie začala čím dál více zajímat o židovství a docházela na Židovskou obec, aby se v tomto ohledu trochu vzdělala. V roce 1980 založila dětské divadlo Feigele, které hrálo biblické příběhy, pohádky židovských autorů i legendy z pražského ghetta. Její aktivity vzbudily podezření u Státní Bezpečnosti, Vida byla několikrát předvolána k výslechu. Před každým představením musela zajít na policii a požádat o povolení, aby se mohlo hrát. Vida vždy chytře uvedla, že jde o "pohádku pro děti". To policistům znělo bezelstně, a tak hry povolili, aniž by jim došlo, že se ve skutečnosti jednalo o příběhy z Bible.

Po revoluci Vidu šokovalo, že se v naší zemi najednou zvedla vlna rasismu a xenofobie. Připadalo jí, že je nutné připomínat kruté pravdy o holocaustu, a tak si udělala průvodcovský kurz a začala provádět turisty Terezínem. Této práci se věnuje dodnes, stejně jako divadélku Feigele. S manželem má dva dospělé syny; starší se uchytil jako advokát v Paříži a před půl rokem učinil z Vidy babičku, mladší sice vystudoval ekonomii, ale věnuje se golfu. Vida je šťastná, že všichni členové rodiny dělají to, co je baví, a sama považuje svá vlastní přání za splněná. Do budoucna si už jen přeje být "hodnou babičkou".

Akční letáky