Ani největší myslitelé tohoto světa však nedokáží přijít na jednoznačnou odpověď. I přesto, že existence černých děr je definitivně potvrzena a dokonce jedna z nich, Sagittarius A*, která se nachází v centru naší Galaxie, byla vyfotografována.
Problémem je jedna z klíčových vlastností černých děr. Zakřivují kolem sebe čas a prostor takovým způsobem, že z jejího gravitačního pole nemůže uniknout nic, ani světlo. Proto se jeví jako hluboké a temné.
Kam vede černá díra?
Okraj tohoto zakřivení se nazývá horizont událostí. Cokoli ho překročí, už nikdy se ze spárů černé díry nedostane zpět. Ať jde o těleso nebo rádiový signál. Čekala by ho jistá smrt v podobě špagetifikace. Gravitační síly směrem ke středu černé díry neboli singularity rostou až 100 miliardkrát, všechny atomy by se tak cestou natahovaly do tvaru dlouhých nudlí, až by se roztrhaly.
Co kdyby ale černé díry nebyly pouhou dutinou, ale trychtýřem? S myšlenkou červích děr přišli již v roce 1935 Albert Einstein a Nathan Rosen, když teoretizovali o možnostech, jak propojit dva body v různých časoprostorech. Jak ale pozdější modely ukázaly, cestu na druhý konec bychom také nepřežili. Cokoli hmotné by do systému vneslo tolik energie, že by se zhroutil.
Existuje však ještě třetí možnost, která odpovídá na otázku, kam černé díry vedou. Mohly by ústit do bílých děr. Poprvé se o nich zmínil ruský kosmolog Igor Novikov v roce 1964. Navrhl, že tyto hypotetické oblasti naopak hmotu vyvrhují ven. O padesát let později fyzici Carlo Rovelli a Hal M. Haggard teorii rozpracovali. Ve své studii tvrdili, že „existuje klasická časoprostorová oblast splňující Einsteinovy rovnice, kde se hmota zhroutí do černé díry a poté se z ní vynoří.”
Propojený svět
Podobný názor měl také Stephen Hawking. Ten tvrdil, že podle kvantové teorie nelze žádné informace zničit. Cokoli by tedy do černé díry spadlo, mělo by si udržet svou hmotu a energii, do té doby, než se uvolní. „Černé díry by měly být předefinovány jako metastabilní vázané stavy gravitačního pole. Neexistuje tak žádná singularita ani horizont událostí.”
Co by se tedy stalo, kdyby člověk spadl do černé díry? To fyzici netuší. Buď by zažil krutou smrt natáhnutím nebo by mohl být vyvržen v jiné galaxii, která by mohla být zrcadlová té naší. Na tuto otázku by mohl odpovědět pouze experiment.
