Úspěch filmu byl samozřejmě umocněn šarmem Lukáše Vaculíka a Sangvana Tofiho. Skvělý výkon podal také záporák Karel Augusta, který vedle atraktivních mladých mužů ustupoval trochu do pozadí. Režisér Soukup si byl však vědom jeho jedinečných kvalit. A právě kvůli němu nikdy nenatočil třetí díl.
Už během natáčení snímku Kamarád do deště II - Příběh z Brooklynu bylo zřejmé, že Augusta na tom není po zdravotní stránce nejlépe. Vůbec nejedl, celý den jen popíjel bílé víno. Režisér ho občas sám od sebe pobídl, aby si loknul, protože pak herec ve své roli padoucha působil věrohodněji.
Přílišná konzumace alkoholu však vedla k tomu, že si Karel Augusta zničil játra a ledviny. Důvodů k pití měl v životě dost. Asi nejtěžší zkouškou byl pro něj střet s komunistickým režimem. Poté, co v hospodě vykřikoval, že Gustáv Husák je vůl, dostal na vybranou: buď půjde do vězení, nebo do blázince.
Augusta si vybral druhou možnost a načas se odstěhoval na neurologii u pražského Karlova náměstí. V rámci "terapie" pracoval v márnici, což ho z negativního vztahu k tehdejšímu československému prezidentovi nemělo šanci vyléčit.
Dalším osudovým momentem bylo setkání s mladou a krásnou tanečnicí Dagmar, do které se Augusta bláznivě zamiloval, ač byl ženatý a měl dvě děti. Aby se mladé ženě zalíbil, držel přísné diety; jedinou jeho stravou byla nějaký čas pouze lahev bílého vína denně. Když se v roce 1998 rozhodl vrátit k manželce a přestat pít, bylo už pozdě. Selhaly mu ledviny a jen tak tak stačil své ženě ještě vyznat lásku.
Režisér Soukup měl v té době už připravený třetí díl Kamaráda do deště a zcela vážně plánoval jeho natáčení. Když se však dozvěděl o Augustově smrti, scénář jednou provždy zasunul do šuplíku. Bez "Karlíčka", jak známému komikovi přezdívali kolegové, by to zkrátka nebylo ono.
