mysteriesrunsolved.com, www.cbc.ca, www.insider.com
Sběr hornin tak provedla mise Apollo 11, ale také mise Apollo 17. Šokující pro vědce ale byla mise Apollo 14.
Kámen z Měsíce šokoval vědce
Od mise Apollo 11, první mise, která přistála na Měsíci, až po závěrečnou misi Apollo 17 měli astronauti, kteří navštívili Měsíc, mnoho vědeckých cílů. Jedním z nich byl i sběr hornin potřebných k analýze.
Zpráva o tom, že mise Apollo přivezla kámen z Měsíce, znamenala pro vědce významný krok. Šlo o vzorky z jiného "tělesa" ve sluneční soustavě, které se podařilo dovézt na Zemi.
Kámen poskytl překvapivé množství zajímavých informací. Analýza odhalila, že stáří kamene je přibližně 4 miliardy let. K prozkoumání dvougramového vzorku vědci použili novou technologii, která přinesla nečekané závěry.
Analýza odhalila, že pochází ze Země
Vzorek horniny, odebraný v roce 1971 misí Apollo 14, ukázal, že hornina nepochází z Měsíce, nýbrž ze Země.
Vědci se domnívají, že zkoumaný vzorek je typem felsitu. Horniny, která se skládá z živce, křemene a malého kousku zirkonu. Vzhledem je podobný žule. Podle vědců za vznikem felsitu stojí desková tektonika, tedy pohyb vnější zemské kůry.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Nalezení horniny tohoto typu na Měsíci je tedy poměrně neobvyklé. Jediným vysvětlením podle vědců je, že pochází ze Země.
„S velkou pravděpodobností šlo o dostatečně velké dopady těles, jež zasáhly Zemi a vypustily horniny z jejího povrchu. Je úžasné, že tato hornina přežila," řekl David A. Kring, spoluautor výzkumu a hlavní výzkumný pracovník Centra pro vědu a výzkum Měsíce v Lunárním a planetárním institutu.
Sluneční soustava byla plná velkých těles, jež se pohybovala kolem Slunce. V době, kdy se formovaly planety a Měsíc, došlo pravděpodobně k zasažení Země několika z nich. Právě tento jev vytlačil horniny z jejího povrchu a poslal je do vesmíru. Jejich úlomky se pak dostaly až na povrch Měsíce.
Pokud se hornila dostala do patřičné hloubky, zhruba 130 km pod povrch, mohla zkrystalizovat. Tuto teorii potvrdil také Gordon Osinski, ředitel Kanadské lunární výzkumné sítě a profesor fyziky a astronomie na Západní univerzitě na katedrách věd o Zemi: „Je to naprosto reálné a v posledních několika desetiletích byly předloženy přesvědčivé důkazy."
